(ČB 1/2015) Je úterní podvečer, stmívá se, ale v jihlavské katedrále Povýšení sv. Kříže se tlumeně rozsvěcuje cesta ze světel ke kříži. Příchozí tiše usedají do lavic a pomalu své myšlenky očišťují od shonu všedního dne za dveřmi. Několik hudebních nástrojů zahajuje setkání známou melodií a vzápětí se přidává zprvu nesmělý, ale postupně sílící vícehlasý zpěv: Laudate Dominum, laudate Dominum… Nápadité a přitom dobře zapamatovatelné melodie doprovázené zvukem cella, flétny, houslí a dalších nástrojů. Meditativní písně se střídají s biblickým čtením. V jednu chvíli se všichni na několik minut odmlčí – nastává prostor pro ticho. Je uzavřeno společnou přímluvnou modlitbou. Po posledním zpěvu se některým chce ještě chvíli zůstat – mohou…

Těžko se popisuje něco, co má niternou povahu; musí se to prožít. Účastníci setkání se ale shodují, že pro ně tahle chvíle hodně znamená, že odsud odcházejí silnější, vyrovnanější, s novou radostí a chutí k životu. Vnímáme, že jsme se napojili na silnou myšlenku a tradici. Komunita Taizé má dlouhodobý ohlas napříč křesťanskými církvemi. Zvlášť rezonující s naší současností jsou začátky komunity, která se za druhé světové války stala útočištěm válečných uprchlíků. A přijímání lidí bez výhrad, otevřenost, důvěra, společná odpovědnost za tento svět, pokoj a smíření – to jsou hodnoty, na nichž Taizé staví dodnes.

Na výzvu bratra Aloise
Hlavním impulzem k jihlavskému ekumenickému setkávání v duchu Modlitby Taizé se nám stalo loňské evropské setkání v Praze. V jeho závěru zaznělo od současného představitele komunity bratra Aloise několik praktických výzev, v nichž navrhuje, jak upřednostnit křestní identitu křesťanů před rozdíly mezi nimi. Jedna z nich se týká nalezení domu společné modlitby v různých městech. Zkusili jsme to a setkali se s nečekaným ohlasem. Jednou měsíčně tak přichází ke společné modlitbě kolem 70 lidí z různých církví, ale i ti, kteří aktivními členy žádné křesťanské církve nejsou. Výstižně to shrnul jeden pravidelný návštěvník: „Přišli s tím evangelíci, chodí na to hlavně katolíci, hudebně doprovázejí i nekřesťané, je to v husitském kostele, a ten patří městu.“ Dlužno dodat, že ekumenický je také přípravný tým (složený až na výjimku z nefarářů), jehož členové se v přípravě a vedení jednotlivých setkání střídají. Zpěv, který v tomto druhu modlitby hraje důležitou roli, významně posilují hlasy členů jihlavského pěveckého sdružení.

Srdečně zveme každého. Pozvání šíříme nejrůznějšími cestami – osobně i v místním tisku. V Jihlavě lze jít večer do divadla, na koncert, ale i na modlitbu. Přijít může kdokoli – vyjádřit vděčnost za život a prosit za tento svět, nebo si uspořádat myšlenky, zorientovat se v bezradnosti a zmatku, vystoupit ze svého shonu. A dostat sílu do dalších dnů.

za jihlavské přátele Taizé Jan Tkadleček, ilustrační fotoWiesia Klemens