(ČB 11/2015) Anežka je zlostí bez sebe. To jí Lukáš neměl dělat! Protože co o ní říkal, vůbec nebyla pravda a všichni se jí pak smáli. To si vypije! Už plánuje, co mu za trest provede. Příležitost se naskytne brzy. Lukáš se na hřišti sešel s kamarády a budou pouštět modely letadel. Letadlo si položil na lavičku a ještě hrají fotbal. Anežka si sedne vedle letadla. Chvíli se rozhoduje a pak si nenápadně poposedne. Cítí, jak letadlo křuplo. Hrklo v ní, chvíli dál sedí bez hnutí na polámaném letadle, pak se jakoby nic zvedne a odchází. Srdce v ní buší. Těšila se, jak se jí uleví, že se mu pomstila. Jde domů. Večer nemůže usnout. Ráno je unavena, nechce se jí do školy. Maminka má starost, jestli není nemocná. Raději zůstane doma. Ale je to ještě horší. Druhý den už by Anežka doma nevydržela a jde do školy. Pokradmu se dívá na Lukáše. Dívá se na ni smutně, nebo se jí to jen zdá? Anežka má pocit, že to na ní musí vidět. Doma je jako tělo bez duše. Co se děje? ptá se maminka. Když on se mi posmíval! Tak jsem mu to chtěla oplatit. Kdo? Co? nechápe maminka. Anežka se dívá do země a pomalu vypráví. Asi s tím budeš muset něco udělat, viď, Anežko? Neochotně přikývne. Představa, že by to měla Lukášovi všecko říct, ji děsí.

Další den ráno je rozhodnuta. Po vyučování na Lukáše před školou čeká. Lukáši, promiň. Já jsem byla strašně rozzlobená. To letadlo, víš… já jsem si na něj sedla. Lukáš se na ni nevěřícně podívá. Kup si nové, podává mu Anežka obálku.

Večer vypadá Anežka zdravá a veselá. Už jí není těžko. Pane Bože, děkuji, že jsem to dokázala přiznat a vyřešit. Ty mi to, prosím, taky odpusť. Amen, pomodlí se v posteli. Pak se Anežka zarazí a přemýšlí: Pánu Bohu nemůžeme zaplatit za to, že něco pokazíme nebo zničíme, viď? Říkáme jenom odpusť? Říkáme, pomalu odpoví maminka. Ale nejsou to jen slova. Kdysi židé přinášeli Pánu Bohu oběti. Když zbožný žid zhřešil, vydal se do Jeruzaléma do chrámu, aby tam svůj hřích vykoupil obětí, aby za něj zaplatil. Často šel hodně z daleka, pěšky, někdy po nebezpečné cestě. V Jeruzalémě vstoupil do nádvoří chrámu, kde se prodávala obětní zvířata. Koupil beránka nebo býčka, kůzle, hrdličky nebo holoubátka – podle toho, jak byl bohatý. Položil ruce na hlavu zvířete. Tím vyjadřoval: Jsem to já, kdo by měl být potrestán. Pak bylo zvíře zabito a jeho krví se potřely rohy oltáře. Tuk zvířete se na oltáři spálil. Chudák beránek, odtuší Anežka. Chudák, máš pravdu. Člověk si přitom ale jasněji uvědomil, že udělal něco špatně. Že neříkáme Pánu Bohu promiň a odpusť jen tak mimochodem, ale něco to stojí. Život zvířete. Taky tenkrát zabíjeli beránka, když odcházeli z Egypta, ne? vzpomene si Anežka. Dobře si to pamatuješ, Mojžíš jim řekl, že zabijí beránka a jeho krví potřou dveře domu. V tom domě, kde budou mít na dveřích krev, nezemřou ti prvorození jako v domech ostatních. A toho beránka snědli, než vyrazili z Egypta, vzpomíná si Anežka. Ano. A dělá se to na památku vyjití z Egypta o Velikonocích každý rok. Židé zabíjejí beránka a připomínají si záchranu. My ale taky máme Velikonoce. To přece byl ukřižován Pán Ježíš, ne? Proto se taky o Ježíši mluví jako o beránku. Beránku Božím. Neobětujeme beránky, ale věříme, že Ježíšova smrt byla obětí za nás. Za naše různé hříchy. Takže když říkám Pánu Bohu promiň a odpusť, nejsou to jen slova. Uvědomuji si, že zlo působí bolest a smutek. Jako byl smutný Lukáš, když viděl rozbité letadlo, vrátí se Anežka do reality.

Beránek v Bibli
O ovcích a pastýřích v Bibli už jsme psali dříve (ČB říjen 2013). Nyní napíšeme zvlášť o beránkovi. Beránek je v Izraeli hlavní obětní zvíře. Při pesachové večeři (Ex 12), při svátku týdnů, v den smíření, ve svátek stánků i při dalších příležitostech. Beránek je symbolem nevinnosti a mírnosti. Když Izajáš (40,11) popisuje, jak se Hospodin laskavě až něžně stará o svůj lid, použije obraz beránka: „Jak pastýř pase své stádo, beránky svou paží shromažďuje, v náruči je nosí, březí ovečky šetrně vede.“ K beránkovi je také přirovnán trpící Služebník (Iz 53,7). V Novém Zákoně Jan Křtitel ukazuje na Ježíše a říká: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa.“ Již tato věta ze začátku Janova evangelia vyjadřuje, že Ježíš bude beránkovi podobný; svou nevinností i tím, že se stane obětí. Ježíšova smrt je interpretována jako zabití pesachového beránka. Obraz Ježíše jako beránka je také v mnoha písních, zvl. pašijových. Podívejte se do Evangelického zpěvníku, kolik pašijových písní (čísla 308–332) je o beránkovi.

Lenka Ridzoňová, kresba Magdalena Fendrychová