(ČB 9/2015) Obyčejní lidé z doby vrcholného středověku měli určitě daleko více starostí než my. Uživit sebe a rodinu, udržet si zdraví a dožít se vysokého věku jim dalo mnohem víc námahy než nám. Proto jim také na srdci ležely jiné zájmy. V daleko menší míře než my se středověcí křesťané zabývali tělem, jeho zdravím a krásou. Tělo pro ně bylo jen pomíjivým obalem něčeho daleko důležitějšího. Obalem duše. … Když středověký křesťan uvěřil, že jde po té správné a jediné cestě k Bohu, nebo naopak nabyl dojmu, že mu někdo v té cestě brání, byl ochoten pro svoje přesvědčení položit život, a dokonce i zabíjet. Neboť tělo bylo pouhým obalem věčné duše…

Západní Evropu sužuje morová rána. Stověžatá Praha zatím sebevědomě září, je plná domácích i cizinců, císař Karel chystá svého desetiletého syna Václava na dráhu vládce. Václavův bratr Zikmund je ještě maličký. Na jihu Čech se v Husinci rodí chlapec, je pokřtěn jménem Jan. Píše se rok 1371.

Století přetékající událostmi
O několik let později císař Karel umírá. Mor dorazí i do Čech. Církev je rozdělena, má dva papeže. Král Václav je slaboch, ztrácí důvěru pánů i biskupů. V jihočeském Záhoří u Chelčic vyrůstá zemanský syn Petr Záhorka. Rád by studoval, ale po smrti otce musí převzít hospodářství. Sám čte pilně Písmo a bedlivě pozoruje svět, život a církev kolem sebe. Doufal jsem, že pocítím Ducha svatého, ale je to jen divadlo… Stojíme tu jak dřevění panáci a biskup se nás venkovanů štítí.

Vliv valdenských. Ohlas učení Jana Viklefa. Hus knězem a učitelem. Pražská univerzita se mění vlivem Dekretu kutnohorského. Praha má asi 40 000 obyvatel, na jednoho kněze připadá přibližně 20 věřících. Betlémský kazatel Jan do svých slov vplétá myšlenky Jana Viklefa. Petr v jižních Čechách stále studuje Bibli a přemýšlí, často pomáhá lidem moudrou radou a spravedlivým soudem.

Koncil v Pise odsuzuje učení Jana Viklefa, kněz a rektor pražské univerzity Hus má zakázáno kázat, ale káže dál. Praha se bouří proti prodeji odpustků. Na Husa je uvalena klatba, odchází na Kozí Hrádek. Přemýšlí, píše, občas káže. Jde mu o lidi, o to, aby měli možnost slyšet slovo Boží, pravdu. Píše česky, aby byl srozumitelný.

Krakovec, Kostnice. Souhlas s vysluhováním večeře Páně podobojí. Těžké věznění, bolesti zubů. Předčítání obžaloby trvá dva dny. Obhajoba. Pro Husa je jediným měřítkem pravdy Kristus.
Neodvolám! V té pravdě, kterou jsem kázal, dnes vesele chci umříti.
V Čechách se proti upálení Husa bouří. Česká katolická šlechta začíná příznivcům Husa říkat posměšně husité.

Husitské války. Čtyři pražské artikuly. Vojevůdci, způsob boje, husitské písně. Spory mezi umírněnými a radikály. Ušlechtilé myšlenky a jejich zvrat v násilí. Stále znovu se na stránky knihy vrací Petr Chelčický, jeho kritické uvažování a pacifismus.

Basilejská kompaktáta povolí v Čechách vysluhování večeře Páně pod obojí způsobou.
Petr Chelčický umírá, nevíme přesně kdy. Z jeho myšlenek vzejde nové náboženské uskupení, Jednota bratrská. Chelčického názory se dostanou ke Lvu Nikolajeviči Tolstému. Píše o něm knihu Království Boží v nás. Tato kniha později ovlivní Mahátma Gándhího, indická cesta nenásilného odporu má pak vliv na Martina Luthera Kinga i mnoho odpůrců diktátorských režimů.

Co nám zanechala popisovaná doba? Vítězné bitvy a tažení? Neporazitelnou vojenskou strategii? Změny v křesťanských obřadech? Věhlas českých středověkých válečníků? Nejen to. Dala nám daleko víc. Dala nám myšlenky, které mohou všem lidem otevřít cestu k nápravě společnosti, k lepšímu světu. My už po té cestě kráčíme, ale cíl je ještě daleko před námi.

Jak vtěsnat celé století na 100 stran?
Co ze spleti dějin vybrat, co vynechat, do jakých jít podrobností? Jak věci zjednodušit? Je to těžký úkol, hrozí přílišná heslovitost. Autorka obratně „zoomuje“, zaostří pohled na velké světové dějiny a hry o trůny, pak přeskočí do jedné vesnice nebo kostela. Odvede nás na bitevní pole, vylíčí dění na univerzitě. Cituje Nový zákon a knihy lidí, o nichž píše. Hledá souvislosti. Netají se svým pohledem na věc. Vzniká čtivý příběh, díky grafice a výtvarnému zpracování přitažlivý i pro oči.

Bibliografie dětských knih Renáty Fučíkové je docela obsáhlá. Psala např. o Přemyslovcích, Komenském, Masarykovi nebo Antonínu Dvořákovi. Knihy sama ilustruje. Vytvořila také předlohy několika poštovních známek a je autorkou dvou dětských pořadů Národního divadla. Fučíková věnovala tuto knihu památce svého dědečka, dr. Františka Kroupy, ředitele Husitského muzea v Táboře. Kniha vychází v edici Největší Češi pro děti, mládež i rodiče.

Lenka Ridzoňová

Fučíková, Renáta. Hus a Chelčický. Příběh jejich doby. Práh 2014. 104 s.