(ČB 6/2015) K článku Víme, o čem mluvíme, O. Richterová , ČB 4/2015

Tento článek považuji za velmi přínosný, zvláště proto, že nejsem odborník na český jazyk. Že se jazyk vyvíjí, nás letos dostatečně přesvědčily citace textů mistra Jana Husa ve čtení Na každý den. Díky za ně! Méně si už uvědomujeme a je proto důležité připomínat, že „jazyk ovlivňuje naše myšlení“…, že „slovy i jejich absencí dáváme najevo svůj postoj“.

Absence a mizení některých důležitých slov mě trápí delší dobu. Přímo se vnucuje myšlenka, aby tak jako jsou budovány záchranné stanice pro ohrožená, opuštěná a zraněná zvířata, se budovaly podobné „stanice“ zachraňující pomalu mizející, přitom pro myšlení nesmírně důležitá slova.

V poslední době z veřejných i soukromých médií prakticky vymizelo slovo „vděčnost“, které se nahrazuje slovy „jsem rád za“. Toto chybné spojení se možná s vývojem jazyka časem prosadí, i když slyšet je přímo bolí. Mít radost z něčeho je skutečně dobré, ale pro určité situace nedosahuje šíře a hloubky významu slova vděčnost. Když je člověk vděčný Bohu nebo i lidem, dává najevo, že nemá na tom, čeho se mu dostalo, plnou zásluhu. Proto je snazší „být za něco rád“. Je na místě obava, aby s vývojem jazyka nezmizela z češtiny vedle vděčnosti i řada dalších důležitých slov. Pokora a oběť se rovněž nenosí, spíše slyšíme nebo čteme „prosaď se, buď svůj“.

Vím, že naše sbory a křesťanská společenství budou i nadále záchrannými stanicemi pro „dobrá slova“, ale dokážeme jimi znovu obohatit i veřejný prostor? Doufám.

Eva Žárská, Vsetín

.

 

 

 

 

 

 

 

Víme, o čem mluvíme, O. Richterová , ČB č. 4 Tento článek považuji za velmi přínosný, zvláště proto, že nejsem odborník na český jazyk. Že se jazyk vyvíjí, nás letos dostatečně přesvědčily citace textů Mistra Jana Husa ve čtení Na každý den. Díky za ně! Méně si už uvědomujeme a je proto důležité připomínat, že „jazyk ovlivňuje naše myšlení“…, že „slovy i jejich absencí dáváme najevo svůj postoj.“ Absence a mizení některých důležitých slov mě trápí delší dobu. Přímo se vnucuje myšlenka, aby jako jsou budovány záchranné stanice pro ohrožená, opuštěná a zraněná zvířata, budovat podobné „stanice“ zachraňující pomalu mizející, přitom pro myšlení nesmírně důležitá slova. V poslední době z veřejných i soukromých médií prakticky vymizelo slovo vděčnost s náhradou „jsem rád za“. Toto chybné spojení se možná s vývojem jazyka časem prosadí, i když slyšet ho zatím přímo bolí. Mít radost z něčeho je skutečně dobré, ale pro určité situace nedosahuje šíře a hloubky významu slova vděčnost. Když je člověk vděčný Bohu, nebo i lidem, dává najevo, že nemá na tom, čeho se mu dostalo, plnou zásluhu. Proto je snazší, „být za něco rád“. Je na místě obava, aby s vývojem jazyka nezmizela z češtiny vedle vděčnosti i řada dalších důležitých slov. Pokora a oběť se rovněž nenosí, spíše slyšíme nebo čteme „prosaď se, či buď svůj, svá“. Vím, že naše sbory a křesťanská společenství budou i nadále záchrannými stanicemi pro „dobrá slova“, ale dokážeme jimi znovu obohatit i veřejný prostor? Doufám. Eva Žárská, Vsetín