(ČB 5/2015) Magdaléna Trgalová, farářka tč. na skotských Orknejích
Ano, ve známých i neznámých lidech, kteří v tu chvíli pro mě byli Božími posly, což jsem často rozpoznala až zpětně. A také ve snech, kde mám na svých cestách s sebou čas od času jakéhosi laskavého, ale nekompromisního průvodce či rádce.

Eva Zadražilová, členka synodní rady
Andělem byla pro mě moje maminka, která byla na rozdíl ode mě vždy dostatečně trpělivá a milá, hodně se za mě modlila a já to v mládí velmi intenzivně pociťovala. Jsem ráda, že i dnes mám své anděly, o nichž vím, že mě mají rádi a pravidelně se za mě přimlouvají.

Šárka Grauová, portugistka a překladatelka
Andělé jsou Boží poslové. Jejich přispění většinou rozpoznávám zpětně, jako se to stalo Abramovi v Mamre. V portugalštině se říká, že „proletěl anděl“, když náhle zavládne ticho u stolu. Abychom si uvědomili andělovu přítomnost, musíme zmlknout. Někdo řekne: „Bylo to o fous.“ Někdo řekne: „Anděl.“

Dušan Ehmig, kazatel dvakačovický
Myslím si, že jsem v kontaktu s anděly neustále, přes den i v noci. Andělé vždy doprovázeli Krista a tam, kde je On, jsou i andělé. Věřím, že andělé mohou mít i lidskou podobu. A takové anděly jsem potkal. Jsou poslové Boží, kteří nám přinášejí určitý vzkaz od Hospodina. Andělským projevem může být úsměv, pohlazení, objetí a každé slovo, které vztahuje naši pozornost k nebi. Andělé jsou našimi strážci!

Jana Škubalová, světoběžnice
Jednou jsem zatoužila spatřit anděla, protože jsem si neuvědomovala, že bych kdy nějakého potkala. A protože jsem za to prosila, bylo mi dáno. Najednou jsem měla pocit, že nejsem sama, i když jsem nikoho neviděla. Padla na mě hrůza, děs a chlad a bylo mi hodně úzko – měla jsem pocit, že to nepřežiju. Obrátila jsem se v modlitbě k Bohu a bytost zmizela. Kdo to byl? Boží anděl, nebo padlý anděl? Nevím dodnes.

Milena Štráfeldová, spisovatelka, scénáristka a publicistka
Mé setkání s andělem mělo velmi prozaickou podobu. Anděl ke mně přicházel z obecní pastvy. Měl na sobě modrou zástěru, holínky a na hlavě šátek uvázaný na babku. V ruce držel kýbl čerstvě nadojeného mléka. Jak šel, to mléko šplíchalo do bláta na cestě. Stalo se před pár lety v české vsi Veselynivka na východě Ukrajiny a ten anděl se jmenuje Marie Provazníková, kazatelka tamního bratrského sboru. Nevím, v čem spočívá andělskost obecně. Snad že nás mají andělé chránit. Vím ale přesně, proč je Marie andělem pro mne. Chrání mne totiž přede mnou. Před pražáckou zpovykaností, se kterou si žiju v pohodlí a bezpečí střední Evropy. Před mylným dojmem, že všechno znám a všude jsem byla, ale také před skepsí a cynismem, které provázejí mou novinářskou profesi. Před občasnými pocity zmaru, když se nedaří. A naopak před pýchou, když se někdy daří až moc. V takových chvílích si vzpomenu na Marii. A musím na ni myslet často. Co by mi řekla? Nejspíš jen: „Měj trpělivost, děvče, to zase přejde!“ Takového strážce přeji každému, ať už by se ten anděl jmenoval Marie, Anděla, František, nebo Karel. Jenom je potkat…

Míla Tejkalová, knihovnice
Ano, a každý člověk je vnímá jinak. Někdy tak mohou andělsky, v pravý čas, působit lidé okolo nás a někdy jsou přítomni v našem podvědomí.

Roman Mazur, senior
Napřímo jako s nebeskou bytostí asi ne. Ale někdy mám pocit, že mi někdo neviděný našeptává něco hezkého o víře a naději, možná strážný anděl? A andělem musí být taky trochu moje žena, protože jinak by se mnou skoro 25 let nemohla vydržet…

DaZ