(ČB 5/2015) Dovolte mi, abych vás provedl Poděbradským seniorátem, ve kterém jsem se narodil a žiji dodnes. Poděbradský seniorát se rozkládá na ploše 4 638 km2, má 22 farních sborů, z toho 13 sborů (včetně nynějších kazatelských stanic), které vznikly po vydání Tolerančního patentu. Dvanáct z nich je městských, deset venkovských. Na počátku byly venkovské sbory se silným zázemím evangelických sedláků těžištěm života seniorátu. To se však během 20. století postupně přeneslo do měst, což neznamená, že v 21. století venkov usnul. Jsou zde sbory jako Libice nad Cidlinou či Velenice, kde nastává obnova. Do staršovstva jsou voleni lidé z mladé generace, opravují se sborové budovy, život sboru zde pulzuje nejen v neděli, ale i v týdnu.

Mezi městskými sbory, kde se toho koná nejvíc a jsou nejsilnější, hraje prim Lysá nad Labem a Kolín. A hned v závěsu se řadí Poděbrady, Nymburk, Mělník, Mladá Boleslav a další. Scházejí se zde maminky s dětmi, děti, mládež, střední generace. Konají se biblické hodiny a někde i tzv. kavárničky nebo veselé středy pro nejstarší generaci. Ordinací dvou laiků bylo před dvěma lety ukončeno tříleté vzdělávání presbyterů a v současné době uvažujeme v seniorátním výboru o novém cyklu. Ve sboru v Poděbradech vznikla tradice tzv. Poděbradské poutě. Koná se již po řadu let, založil ji bratr farář Pavel Dvořáček a je programem zaměřena na všechny generace. Koná se vždy druhou sobotu v září.

Minulost
V minulosti byly na vesnicích staré evangelické selské rody, které své sbory podporovaly, a to nejen finančně. Po kolektivizaci venkova v 50. letech minulého století byla značná část těchto rodin vystěhována a zbylí členové sborů nebyli zvyklí sbor podporovat. To se také projevilo a projevuje dodnes na účasti při shromážděních a hlavně na obětavosti, i když Polabí je poměrně bohaté území naší republiky, říká se mu Zlatý pruh země české.

Současnost
V poslední době jsem měl velkou radost z opravy velmi zchátralého tolerančního kostela ve sboru ve Velenicích. Díky iniciativě staršovstva se tam podařilo sehnat peníze na generální opravu kostela v hodnotě 5,5 milionu korun, přičemž půl milionu měl přispět sbor sám, a dokázal to. V současné době se konají v nově opraveném kostele benefiční koncerty k získání dalších financí na opravu varhan. V Nymburce zase zrekonstruovali věž a vitrážová okna kostela a v Mladé Boleslavi provedli generální opravu farního bytu a bohoslužebného sálu. Výčet by mohl pokračovat.

V seniorátu pracovalo od roku 1991 do konce roku 2014 také samostatné středisko Diakonie ČCE v Libici nad Cidlinou, jehož spolupracujícím sborem byl Poděbradský seniorát. Středisko je zaměřeno na péči o seniory a poskytuje dva typy služeb: domov pro seniory v Libici a dva malé domovy se zvláštním režimem pro lidi s Alzheimerovou chorobou nebo jiným typem demence v bývalé evangelické faře v Opolanech a v obci Pátek. Od 1. 1. 2015 se středisko sloučilo se středisky Diakonie v Čáslavi a ve Vlašimi a vzniklo regionální středisko zvané Střední Čechy. Předpokládá se i připojení domova pro seniory v Kostelci nad Černými lesy, jehož budovu získala zpět Diakonie ČCE v rámci tzv. církevních restitucí.

Sbor ve Zruči nad Sázavou se dělí do tří seniorátů. Toto rozdělení dostala na starost správní komise, která ve sboru pracuje již rok, protože sbor již nebyl schopen sestavit staršovstvo.

Budoucnost
Seniorátní výbor se společně se sbory zamýšlí i nad řešením jejich dalšího života při postupném přechodu na samofinancování. Promýšlíme novou strategii a koncepci při vytváření sousboří či spojování úvazků kazatelů na malých venkovských sborech. Jakkoli je jasné, že hlavní práce církve v Polabí se přesouvá či už přesunula do měst, přesto zůstává naší touhou, aby venkovské evangelictví docela neusnulo. Nedaří se to všude, ale někde jsou znát zárodky obnovy. Ostatně seniorátní odbor mládeže sestává z členů, kteří pocházejí jak z měst, tak z venkova. Poděbradská mládež (myslí se tím celý seniorát) činí všem dlouhodobě radost.

Co mi práce v seniorátu dává
Těší mě vizitace sborů. Zde spolu s dalšími členy seniorátního výboru poznáváme na vlastní oči, že Pán Bůh práci své církve žehná. Setkávám se s lidmi s kterými se znám již dlouhá léta, třeba z doby, kdy jsme jezdívali jako mládež na senné brigády do Herlíkovic s libickým bratrem farářem Zdeňkem Souškem, který letos v létě oslaví požehnaných 90 let.

Nemůžeme přitom popřít, že v některých sborech, zejména venkovských, ale nejen v nich, si presbyteři – a snad i kazatelé – „sahají na dno“. Tradice zde jako by skončila a pokusy o obnovu začínají na zelené louce. Jsme vděčni za každý pokus, který se v tomto ohledu podnikne. Víme sami z vlastní zkušenosti, že tyto pokusy se vyplatí. Poděbradský seniorát býval kdysi dávno pokladnicí církve, nyní patří spíše k seniorátům skromným. Pán církve jej však neopustil. Jsme vděčni za záblesky obnovy, které se v různých sborech a při různých počinech objevují. Poděbradský seniorát i při všech svých slabostech se rád hlásí k Českobratrské církvi evangelické. Reformační odkaz nevzdáváme.

Pavel Pistor, seniorátní kurátor Poděbradského seniorátu