(ČB 5/2015) Přijdete domů a nemůžete hned odemknout, protože světlo na chodbě zase nesvítí, v bytě zakopnete o krabice, které jste ještě neuložili, pořežete si ruku o rozbíjející se zrcadlo v koupelně, chleba, jediné jídlo doma, je na kámen, jste unaveni z práce jako pes… Co vás napadne, na koho zavoláte? Možná že to obvyklé: „Pane Bože, proč se to děje? A proč zrovna mně? Kde jsi?“

Tak takhle nějak začíná hra Víkend s Bohem, jen u vás náhle nezazvoní poslíček s „božskou pizzou“ a nevyklube se z něj samotný Pán Bůh, který s vámi jako s hrdinou hry stráví celý víkend. Během té doby Tomášovi upeče palačinky a uvaří několik čajů, doprovodí ho na nákup, a tak s ním přirozeně sdílí hovor, ale hlavně ho přiměje, aby si uklidil nejen v bytě, ale i v sobě. Dozvíme se, že se Tomáš rozvádí, něco o jeho šéfovi a mladším kolegovi, jsme svědky jeho výtek na stále stejně mateřské chování jeho mámy vůči němu, jako když byl malý, a přece se ukáže, co je v tom vztahu důležité pořád stejně jako k dospívajícímu synovi.

Stačí tak „málo“: ptát se Boha a sebe, dostávat a nacházet odpovědi, dát sobě i druhým hranice, udělat si jasno v prioritách, přijmout někdy i „bláznivou“ výzvu, jako třeba napsat povídku na pouhých padesát slov a nelitovat, když nevyhraju… Plnit si svoje přání. Proč to najednou jde, a proč to nešlo předtím? Zdá se, že za vším je pocit, že už na to Tomáš není díky svému hostu sám. A potkává se nejen s Bohem, ale také sám se sebou, když mu bylo deset. Že ten Boží víkend skončí, je jasné. Leccos vážného si řekli, hodně se spolu zasmáli; ale nebylo to, že tu Bůh byl a že je s Tomášem vlastně stále, přece jen fikce? Co je tím důkazem Boží přítomnosti v jeho životě? Možná je to Tomášova paměť, která si znovu vybavuje jeho dětské sny.

Miroslava Fůrová

Představení Víkend s Bohem. Scénář: Zdeňka Kafková, Mario Kubec; režie: Mario Kubec; obsazení: Mario Kubec, Matouš Ruml, František Kubec. Uvádí divadlo Na prádle, Praha-Malá strana