(ČB 3/2015) V neděli 8. února se sešli Němci a Češi v Kostele smíření v bývalém koncentračním táboře v Dachau u Mnichova, aby si připomněli 70. výročí úmrtí Jaroslava Šimsy, někdejšího generálního sekretáře akademické Ymky a redaktora Křesťanské revue, který svými názory a postoji ovlivnil poválečnou generaci mladých farářů i veřejnosti.

Na programu bohoslužeb se s místním farářem Björnem Mensingem podíleli hosté z České republiky. Vnuk Jaroslava Šimsy Martin Šimsa načrtl další příběh Šimsovy rodiny. Studentka teologie Almut Klose vyprávěla o studiu v Praze a o svém setkání s postavou již dávno nežijícího Šimsy, které ji silně oslovilo a začala se jeho odkazem zabývat. Za vedení ČCE pozdravil shromáždění první náměstek synodního seniora Daniel Ženatý. Citoval úryvky z dopisů Jaroslava Šimsy, v nichž je tolik bolesti i naděje a které odrážejí hlubokou propast mezi svobodou a nesvobodou.

Jaroslav Šimsa (nar. 1900) pracoval po studiu filozofie a sociologie v soukromém archivu T. G. Masaryka, od roku 1929 v akademické Ymce. Po obsazení Českých zemí Německem byl pro své protinacistické postoje a působení v petičním výboru „Věrni zůstaneme“ zatčen gestapem a po pobytu v několika věznicích byl v srpnu 1943 převezen do koncentračního tábora v Dachau. O jeho pobytu za ostnatými dráty a jeho působení mezi spoluvězni víme mnoho díky tajným zápiskům, které vynášela z tábora sedmnáctiletá zaměstnankyně ze sousední vesnice, a díky dochovaným dopisům posílaným rodině. Jaroslav Šimsa nelidským podmínkám v táboře nakonec podlehl. Nakazil se skvrnitým tyfem a zemřel 8. února 1945.

Daniela Ženatá