(ČB 2/2015) Batohy, karimatky, billboardy, informační cedule, ale i úsměvy, radost, objímání a písně: Prahu po 25 letech naplnila atmosféra setkávání. Stovky autobusů z celé Evropy i odjinud přivezly na sklonku roku desetitisíce poutníků na setkání, které svedlo dohromady křesťany různých vyznání i všechny další, kteří chtějí navazovat přátelství a hledají pokoj. Dva a půl tisíce rodin z Prahy a blízkého okolí otevřelo své domovy a poskytlo mladým hostům vřelé přijetí. Reagovali tak na výzvy přípravného týmu Taizé, který pravidelně zveřejňoval počet nalezených míst v rodinách a podněcoval k hledání dalších možností. Přípravný tým v Praze pracoval už od září a motivoval stovky členů místních společenství, aby se zapojily do příprav k registraci, ubytování a programu v místních farnostech a sborech.

Proč právě do Prahy? Bratr Alois, převor ekumenické komunity v Taizé, k tomu pro Radio Vaticana uvedl: „Ano, byli jsme v Praze už v roce 1990, rok po revoluci v Československu. Dnešní situace se podstatně liší. Musíme usilovat o hledání důvodů, které by daly naději dnešní Evropě a mladým lidem, včetně důvodů k víře, důvěře v Boha a životu z této důvěry. Křesťané v České republice jsou menšinou, a proto snad můžeme zachytit, co to znamená žít jako menšina, ale zároveň jako sůl země.“

„Staňte se solí země“, to také bylo mottem letošního evropského setkání a podpořila je i stejnojmenná píseň složená právě pro toto setkání. Kolem třiceti tisíc mladých Evropanů ji denně zpívalo česky při ranních, poledních i večerních modlitbách spolu s dalšími známými či méně známými popěvky z komunity Taizé.

Na vyznání se nikdo neptá
Může při tak ohromné akci ještě dojít k opravdovému setkání? Může se v tak anonymním, mezinárodním davu zažít opravdové společenství ve víře a v naději? Mladí poutníci nepřijeli řečnit o Evropě, ale přijeli spolu žít. Na vyznání se jich nikdo neptal, ekumena tu není slovo, ekumena je realita. Nesetkávali se jen v obrovských halách v Letňanech či v katedrále, odkud mnozí z vás sledovali televizní přenosy. Přípravný tým vyvinul značné úsilí, aby bylo co nejvíce hostů přijato v rodinách a spolu s nimi aby se účastnili dopoledního programu v místních hostitelských společenstvích blízko jejich ubytování.

Hosty přijalo na sto dvacet farností či sborů
Takových hostitelských společenství bylo v Praze a okolí kolem sto dvaceti. Přípravný tým Taizé na ně kladl nemalé nároky. Ale ti, kdo setkání věnovali svou energii a čas, dostali určitě nejméně tolik, kolik tomu svým nasazením dali. Po celý týden se zástupci místních společenství scházeli každý večer se skupinkou předem určených zahraničních hostů z jejich obvodu a společně chystali pro ostatní ranní modlitby a rozhovory ve skupinách či návštěvy zajímavých projektů v jejich blízkém okolí. Každé dopoledne se v místních kostelích a sborových prostorách scházeli v menších skupinách hosté z různých koutů Evropy i hostitelé z nedaleka a prožívali ekumenické společenství. Za tu dobu se také mohli vzájemně celkem dobře poznat a navázat pevnější vztahy.

Společně se modlit, zpívat, v tichu rozjímat i naslouchat
Společně připravovali v místním společenství noční modlitbu za mír a „festival národů“ v noci 31. prosince. Spolu s místními sbory a farnostmi také slavili novoroční bohoslužby. Teprve po dopoledním společném programu se hosté rozcházeli na polední modlitbu v řadě kostelů v centru města a k odpoledním tematickým workshopům, aby se pak večer sešli spolu se všemi ostatními k večerní modlitbě v síle velkého společenství v několika halách výstaviště v Letňanech či v katedrále. Ta byla každodenním vyvrcholením setkání. Při společné modlitbě, čtení, zpěvu, při společném tichu i v naslouchání pastoračním promluvám bratra Aloise všichni zakoušeli společenství naděje a lásky. V něm mohli objevit, že otevřené vztahy mezi lidmi jsou silnější než strach z neznáma, že hledat společný průnik je přínosnější než lpět na vlastním pohledu, že zvěst evangelia nás posiluje k životu v lásce, míru a spravedlnosti i na naší pouti domů, kde máme být solí země.

Evropské setkání mladých v Praze bylo skutečným setkáním, žitou ekumenou, a věřím, že semínka důvěry zasetá do srdcí účastníků porostou dál a ponesou užitek v České republice i v celé Evropě. Laudate Dominum omnes gentes, alleluia!

Daniela Hamrová