(ČB 12/2014) Hodnotit letošní výjezdy ke krajanům je úkol nelehký. Je vždy otázka, jak zpracovat všechny podněty a poznatky, které na účastníky působí. Zvláštní kouzlo, zejména výjezdů letních a podzimních, bylo v tom, že se mnou jeli i mnozí bratři a sestry ze sborů. Je totiž velmi důležité, když se povědomí o životě krajanů stane zážitkem „na vlastní kůži“.
Největší pozornost se v posledních měsících pochopitelně soustřeďuje na naše dva evangelické sbory na Ukrajině a na to, jak prožívají složité období, kterým celá Ukrajina prochází. Zdá se, že konflikt se hned tak nevyřeší. Na jedné straně jsou bohemsko-veselynivští pro celistvost Ukrajiny, na druhé straně zaznívala mnohá kritická slova na vedení v Kyjevě. Přejme si, aby se po proběhnuvších volbách politická i ekonomická situace zklidnila.
Obě návštěvy Ukrajiny (23. 7.–5. 8. a 30. 9.–7. 10.) opět ukázaly, jak důležité i pro budoucnost je nadále udržovat kontakty, které byly navázány. Děti doma s nadšením vyprávěly o zážitcích z tábora v Bělči, mládež vysoce hodnotila kemp ve Strmilově, sestra Provazníková se sestrou Jančíkovou přijaly pozvání na oslavu podobojí v Praze a bohemští po obdržení půjčky z Jubilejního tolerančního daru od Jeronýmovy jednoty se s chutí pustili do generální opravy střechy Betlémské kaple. K tomu jen dodám, že je hotovo. Důstojně jsme také vzpomenuli 15 let od přebudování „magazínu“ ve Veselynivce na útulnou modlitebnu – „shromáždění“!
Jsou ovšem i další místa, která jsem spolu s dalšími navštívil. Letní návštěva Chorvatska (15.–20. 7.) se jistě zapíše do historie návštěv krajanů, neboť jsem ji vykonal s biskupem Václavem Malým. Biskup Václav byl mile překvapen českou komunitou v Daruvaru a okolí – žel pokus zahájit ekumenickou bohoslužbou „Dožínky“ (19. 7.) se nesetkal s porozuměním z chorvatské strany. Ale jak Václav při návratu pravil – možná se nám přece jen podařilo k ekumenické spolupráci pootevřít dveře. Ač „každý na svém a mezi svými“, přece jen jsme odjížděli s nadějným výhledem do budoucnosti.
Čtenáře jistě potěší zmínka o tom, co bylo možno najít i poslechnout si také na webové stránce naší církve. Podzimní návštěva Chorvatska (31. 10.–2. 11.) měla za cíl předání medaile vděčnosti ČCE kurátorce sboru v Bjeliševaci Zdence Pagáčové. Ale také jsme jednali o další spolupráci sborů Bjeliševac a Pleternica s ČCE s případným rozšířením i na sbor v Záhřebu. To je výzva. Za důležité považuji i to, že výjezdu se zúčastnil předseda synodu Jiří Gruber. Atmosféru návštěvy zachytila Milena Štráfeldová, redaktorka Českého rozhlasu, vše také sledovala a nafotila šéfredaktorka Českého bratra Daniela Ženatá. Martina Kadlecová, farářka v Silůvkách a členka výboru Spolku evangelických kazatelů, o této návštěvě vypracovala zprávu. Cituji její závěrečnou část:
„Neděle – 11.00 bohoslužby s večeří Páně v Bjeliševaci, kázal Jiří Gruber, liturgii večeře Páně jsem měla já. Hrál Petr Brodský. Při oznámeních byla Zdence Pagáčové předána Evou Zadražilovou medaile vděčnosti ČCE. Dojata byla nejen samotná sestra Pagáčová, ale i Petr Brodský utíral nenápadně oči kapesníkem. Sestra Pagáčová poděkovala a především mládeži položila na srdce, aby se o sbor starali; že to není sbor její ani Branimírův (pozn. Branimír Bučanovič je tamní farář), ale Kristův. Jsem vděčna za možnost se za krajany do Chorvatska podívat, pootevřel se mi tak svět, se kterým jsem se dosud setkala víceméně jen prostřednictvím dokumentárních filmů, natočených v loňském roce v evangelických sborech východní Evropy, které mají určitý historický vztah k ČCE. Při návštěvě míst, kudy při ,Domovinské válceʻ v bývalé Jugoslávii v roce 1991 procházela bojová linie, se člověk neubrání otázce, jak takový konflikt vzniká, jak něčemu takovému zabránit, jak se vzpomínkami na takovou válku žít… Jsem vděčna i za společenství, které vytvořila společná cesta, její cíl i prostor auta, za to, že jsem se mohla s účastníky cesty potkat, seznámit se, začít si s nimi tykat, pohovořit.“
Sérii letošních cest uzavřely výjezdy do Zelova (7.–9. 11.), kam se po stopách svých předků vydala Lenka Freitingerová, farářka ve Vanovicích, se svými dvěma dcerami, bratrem a otcem Jiřím Šmídou, a do Peregu Mare (14.–16. 11.) s hodonínskými s farářem Pavlem Šebestou. Můj tradiční adventní pobyt na Ukrajině se uskutečnil 25. 11.– 12. 12.
Ze všech setkání a rozhovorů o budoucnosti spolupráce „našich“ zahraničních sborů s ČCE zaznívá jednoznačný zájem na jejím pokračování. Nastavení způsobu práce bude otázkou pro vedení církve. Koncepce další spolupráce s českými sbory ve východní Evropě bude synodní radou předložena synodu v roce 2015.
Při svých návštěvách krajanů, a to by mi jistě potvrdili všichni ti, kteří k nim se mnou po ta léta putovali, jsme byli syceni dary duchovními, ale i dary pozemskými. Všude nás vždy vítaly prostřené stoly, v každé zemi trochu jinak. Má-li být tématem tohoto čísla „gurmánství“ – prostírám na závěr před vás stůl hojnosti – od Zelova přes Peregu Mare, Bjeliševac, Veliko Srediště až po Bohemku a Veselynivku: boršč, žurek, čorba, silný slepičí vývar s domácími nudlemi, čobaňac, soljanka, bigos, holubci, sarma, perčica a plněná paprika, pelmeně, pampušky, hrečka a vareniky, mamaliga, vepřová pečínka a tlučené bulvy, ryba na různé způsoby, „pečenovařená“ kachna, guláš, kulen, klobásky, špek, bitočky, miči, baklažán a nakládané pomidory a okurčičky, zelný salát, brynza a vareniky, sýr Zdenka, blinčiki s višněmi, štrůdel a nikde nechybějící z velké části bílý chleba, symbolicky nazývaný v Chorvatsku kruh. Však často jsme vytvářeli i kruh kolem stolu Páně. Sklenice a sklínky se plnily pivem, rakijí, Mačkovou travaricou, koňakem domácí provenience, vodkou, kyslou vodou, sokem, vínem či graševinou, hrníčky silnou kávou z džezvy či mateřídouškovým čajem.
Končit prostřeným stolem by ovšem bylo málo. A tak si připomeňme na tomto místě, při vzpomínce na naše sestry a bratry v krajanských sborech, slovo z knihy Deuteronomium 8,3: „Člověk nežije pouze chlebem, ale vším, co vychází z Hospodinových úst.“
Bohu díky za všechna společenství, ať už na rovině sborové, či spolkové, která jsme mnozí mohli uprostřed krajanů prožívat.
Petr Brodský