(ČB 11/2014) Brněnský farář v. v. Jaroslav Vítek (1947) se nechal svými někdejšími posluchači z Blahoslavova domu přimět k vydání tenké sbírky modliteb. Z důvěryhodných zdrojů vím, že se bránil sveřepě, ale dobře pro nás, že se neubránil…

Už jen formulovat modlitby říkané ve shromáždění je dost těžké – s ohledem na Toho, kterého si troufáme vůbec oslovit (byť to dělat smíme a máme), ale také proto, že jedna nahlas vyslovená modlitba se snaží cosi povědět za všechny, kdo ten den přišli, a nabídnout jim, aby mohli přidat společné „amen“. Poskytnout modlitby tiskem je ještě další riskantní krok. Jaroslav Vítek své rozpaky nad takovým krokem zmiňuje v úvodu: „Mnozí z účastníků by dokázali svou modlitbu povědět mnohem lépe a působivěji než kazatel, který je v tu chvíli jejich mluvčím. Promlouvá jak na místě výřečných, tak i na místě těch, jimž se nesnadno zápasívá se slovy… Lidmi vyzván mluví – a sdílí s nimi jistotu, že Bůh slyší… V takové opovážlivosti jsem se odhodlával tyto texty pronést. V takové opovážlivosti se odhodlávám dát jim písemnou podobu.“

Nejde tedy o sbírku modliteb na každý den ani o modlitby pro různé životní situace, ale o vstupní bohoslužebné modlitby pro jednotlivé neděle církevního roku. Tím se knížka poměrně výrazně vymyká tomu, co v našem prostředí známe a co jako pomůcky pro vlastní zbožnost zpravidla užíváme.

Úvodní či vstupní modlitby vypadají po naší církvi různě. Někde mají charakter oslavné připomínky toho všeho, co pro nás Pán Bůh ve všech svých tvářích vykonal. Jinde a jindy nahrazují vyznání vin, úkon kajícnosti, a ústí do prosby o to, aby Duch svatý přece k nám mluvil. A nebo také v nich v popředí stojívá prosba, abychom Boží slovo v bohoslužbách pro sebe zaslechli a nechali se jím proměnit. Leckde a leckdy jsou prostým výčtem díků.

Vítkovy modlitby jsou svým typem evangelickými kolektami (z latinského colligere – sbírat, zde tedy shromažďovat tiché uchystávající se modlitby těch, kdo přišli slavit bohoslužby). Stručnými modlitbami s vcelku pevnou strukturou: oslovení Pána Boha; připomenutí, co už pro nás udělal; prosba, aby mluvil, pomáhal, zachraňoval i nyní; a zdůvodnění či podtržení jistoty vyslyšení („pro Ježíše Krista“). Ve II. brněnském sboru původně ještě končily slovy „Pane, smiluj se,“ na které shromáždění odpovídali: „Kriste, smiluj se.“ A společným „amen“.

Každé modlitbě je v knížce vyhrazena jedna stránka. Rozčleněny jsou podle období církevního roku do oddílů, které uvádějí velmi podařené fotografie z Blahoslavova domu Benjamina Skály. Modlitby nebudou užitečné zdaleka jen kazatelům, ti si k nim cestu beztak najdou rychle a hojně jich myslím využijí; ale mohou velmi dobře (to bych rád podtrhl) posloužit všem, kdo se na bohoslužby chystají, připravují – cesta do kostela pro ně není ani samozřejmost ani povinnost. Také si lze jimi dobře „pomáhat“ před ranním otevíráním Bible. Jak napovídá i název, všemi modlitbami se nese stále proměňovaná, ale vlastně jen jedna ústřední prosba: „Přijď svou dobrou mocí také k nám“.

Rád bych tuto knihu doporučil nad jiné vážněji. Prach na ni sedat jistě nebude. Že Vítkovy modlitby podněcují modlitby vlastní, že mluví za mnohé, naznačí snad nejlépe jedna z nich:

„Bože,
ze svědectví svého slova nám připrav potěšení,
ze svědectví své věrnosti nám poskytni
oporu, povzbuzení, útočiště,
když nás znepokojuje chlad a šero v našem vlastním nitru.
Přijímal jsi nás až dosud,
v čase radosti i tehdy, když nám bylo smutno či úzko.
Přijmi nás ještě i dnes. Přijmi nás, Bože, i s našimi rozpaky,
nejistotou, pochybnostmi, zlými vzpomínkami.
To vše ti svěřujeme, svěřujeme se tobě.“

A nakonec dodávám, že by myslím vůbec nebylo od věci, kdyby Jaroslava Vítka ještě někdo přiměl k další probírce „farářské pozůstalosti“.

K dostání v Kalichu, u Emana a v distribuci Kosmas. Objednat lze na eman@evangnet.cz .

Ondřej Macek, foto Benjamín Skála

VÍTEK, Jaroslav. Přijmi nás ještě i dnes. Modlitby z Blahoslavova domu. Benešov: Eman, 2014. 84 s.
ISBN 978-80-86211-94-7