(ČB 3/2014)
Erazim Kohák, filozof a ekolog
Hlas lidu je v demokracii jedním z hlasů poradních; rozhodnutí vycházejí z mnohovrstevné dohody hlasu lidu, hlasu zastupitelských sborů, hlasu příslušných soudů, hlasu tradice. Když rozhoduje jeden hlas, je to vždy diktatura, i když je to „hlas lidu“ – viz diktaturu proletariátu u komunistů, diktaturu „národa“ (čti, des Volkes) u nacionalistů. Demokracie vychází z diskuse mnoha hlasů, ne z prohlášení hlasu jednoho.
Jan Sokol, filozof a vysokoškolský učitel
„Hlas lidu“ (tj. všeobecné referendum) má pár nepříjemných vlastností: 1. za výsledek a jeho důsledky nikdo nenese odpovědnost, 2. nemusí respektovat ústavu a zákony, 3. hlasující do budoucna k ničemu nezavazuje, 4. silně podléhá demagogii, zejména ve složitějších otázkách.
Proto se nemůže týkat: 1. jednotlivých osob, fyzických ani právnických, 2. daní, majetku a peněz, 3. nesmí zpochybnit výsledky voleb, 4. narušit běžný chod státu a jeho institucí.
Bronislav Matulík, kazatel Církve bratrské
Vzhledem k tomu, že hlas lidu není hlasem Božím, tak určitě ne o všem. Třebaže se v protestantských církvích jakž takž držely demokratické prvky i za totality, ani v církvi nelze všeobecné hlasování považovat automaticky za projev Boží vůle. Nicméně hlas lidu (není-li lid zmanipulován) má jednu výhodu, že totiž hlasy a názory vygenerují jakýsi náznak toho, kam by bylo dobré směřovat. Je ale nakonec dobré, že tak často dochází v naší republice i v Evropě k patovým a ne jednoznačným výsledkům. Což je sice obtížné, ale pořád lepší než výsledek 99,9 % pro jeden názor – a ještě k tomu pochybný. Nejednota hlasování lidu tak ukazuje, že bychom se měli o radu obracet ještě k něčemu vyššímu než jen k sobě samým.
Pavel Ruml, vojenský kaplan
O vlastnictví orné a jiné půdy. A o soukromém vlastnictví taky ne.
Jiřina Šiklová, socioložka
Pojem „hlas lidu“ je sice oblíbený, ale zavádějící pojem, je to jen heslo, jímž se podbízejí politici davům. Je hlasem lidu dav skandující nenávistná hesla? Je hlasem lidu hlas těch „vlastenců“, kteří nenáviděli T. G. Masaryka a další myslitele, protože se nechtěli podbízet „ulici“? Je hlasem lidu řvaní lidí na demonstracích dle toho, kdo přednese základní heslo? Byl hlasem lidu skandující dav, vítající Klementa Gottwalda v únoru 1948? Diskutovat o hlasu lidu, aniž si vymezíme, co tím myslíme, nemá význam.
Pokud se ale míní „hlasem lidu“ výsledky referenda, je to něco jiného. Bohužel lidi nechodí ani k volbám, natož pak k referendu. A výsledky referend ovlivní především ti, kteří ten „lid“ včas a hodně intenzivně ovlivňují hesly a sliby; tedy získávají je jako malé dítě na cukrátko. Referendum dělá dojem, že lidé rozhodují. Ale čemu kdo z nás rozumí tak, aby mohl opravdu zasvěceně rozhodovat? Občas řeknu svým posluchačům: jak byste hlasovali k tomu a tomu tématu? Napište si to pro sebe sama. Pak o tom tématu přednáším a ke konci přednášky se znovu zeptám: jak byste hlasovali teď, když již víte, jak to bylo nebo co to znamená? Posluchači se většinou pak usmívají a přiznávají, že svůj názor změnili. Na politiky můžeme nadávat, ale můžeme je také odvolat, příště nevolit. Ale výsledky „hlasu lidu“ se odvolat nedají. Jen se za ně můžeme za pár desítek let stydět.
DaZ, foto: G. Hamich/PIXELIO