(ČB 2/2014) S radostí a vděčností jsme koncem září slavnostně otevřeli na faře v Rumburku Církevní mateřskou školu Klíček. Završili jsme tím sedm měsíců budování – předcházelo nespočet hodin, kdy jsme s nejrůznějšími pomocníky (nejen ze sboru) natírali a malovali, montovali, přehazovali hlínu a sázeli…

Musíme se však ohlédnout kousek zpátky: Na jaře roku 2012 jsme část naší fary přestavěli na rodinné centrum – pro náš malý sbor další důležitý krůček k otevření navenek a k oslovení mimocírkevní veřejnosti. Ke společnému programu pro předškoláky přicházela více než deset měsíců skupina dětí z romské komunity a dětí většinového obyvatelstva. Závislost na krátkodobé finanční podpoře a zkušenost z pedagogické práce s dětmi se stala impulsem k rozhodnutí: pokusit se o registraci mateřské školy s nárokem na pravidelnou státní finanční podporu.

Nikdo netušil, kolik překážek budeme muset překonat. Některé úřady, úředníci i dodavatelé nám to rozhodně neulehčovali. Bylo patrné, že církevní resp. nestátní školka je stále velkou výjimkou.

Zpočátku byla přestavba financována ze sbírek. Přispěla saská evangelická církev, švýcarské pomocné dílo HEKS, ale též mnoho sborů a jednotlivců. Všem, kteří nás svými sbírkami a různými aktivitami podpořili, patří náš srdečný dík.

Čtyři z celkového počtu 24 míst ve školce mají být přednostně obsazena dětmi, které jsou znevýhodněny svou etnickou příslušností nebo sociálními poměry v rodině. Náš rumburský sbor si dal za úkol podpořit tyto děti a hledat pro ně finanční podporu, aby mohl převzít část platby za jídlo a pobyt ve školce. Považujeme však za důležité, aby přes veškerou podporu a společné řešení byly rodiny vedeny k vlastní odpovědnosti a aby i sociálně slabší rodiny část nákladů platily samy. V minulých týdnech se ukázalo, že i toto je jedna z překážek. Návyk na sociální programy, které jsou sice omezené a nepravidelné, ale jsou zadarmo, je velký. Tak se stalo, že romskými dětmi jsou zatím obsazena pouze dvě místa. Stejně jako dříve vidíme, že je stále nutná spolupráce se sociálními organizacemi i nízkoprahové odpolední programy a další setkání k dlouhodobému upevňování důvěry.

Vedle sociálního zaměření jde samozřejmě také o to vnášet do společných akcí, projektů a debat křesťanské důrazy a jako křesťanský sbor být partnerem pro společenství vychovatelů, rodičů a dětí.

Otevřením mateřské školy začala nová, napínavá etapa. I po skončení všech stavebních úprav je stále co dělat, nevznikly jen nové prostory bez života. Mnohým se práce, námaha, vynaložené peníze i čas zadrhly pod kůži. Budování školky dalo zkrátka lidi dohromady. A na tom se dá směle stavět i do budoucna.

Constance Šimonovská, farářka v Rumburku