(ČB 6/2021) Rodina. Stůl, kolem kterého jíme, zpíváme, povídáme si. Střecha, pod kterou odpočíváme, tvoříme, hrajeme si, smějeme se, sdílíme trápení (a někdy si lezeme na nervy). Prostředí, z něhož pocházíme. Rodiče. Sourozenci, prarodiče. I ti, kteří žili dlouho před námi a známe je z vyprávění. A strýčkové a tety, bratranci a sestřenice. Bohatství vztahů, vlivů, příběhů. Některé příběhy mluví jasně, jsou povzbudivé i zavazující. Jiné mohou být obestřeny tajemstvím, moc se o nich nemluví. Ale i ty sem patří a mohou skrývat moudrost.

To vše mě napadá, když se řekne rodina. Přitom si ji nevybírám. Rodím se do ní. V rodině k sobě patříme a budeme patřit. I když není vždycky jednoduché domluvit se, srovnat se mezi sebou, najít si své místo. Je dobré, když se setkáváme s nasloucháním a s pochopením blízkých, když hledáme sami sebe a svou cestu. Je dobře, že jsme součást dalších příběhů, i když každý musíme jít svou cestou.

Když se podíváme do Bible a čteme jednotlivé příběhy, rodinné zázemí má velkou váhu. Přitom to nejsou příběhy ideálních vztahů: Už u prvních bratrů (Adama a Kaina) narazíme na řevnivost, která se docela vymkne. Mezi rodiči a dětmi to v Bibli také nebývá ideální – v příběhu praotců najdeme nadržování, lež, manipulaci (např. příběhy Jákoba). Mezi manželi to není vždy harmonické – Abraham svou ženu v Egyptě zapře a Jóbovi v trápení jeho žena neřekne nic moc pěkného. Ale přestože jsou příběhy tak pravdivé, prostupuje jimi světlo. Přichází odpuštění, děje se smíření. Protože je o koho se opřít. Když parafrázujeme Josefova slova k bratřím závěrem, pak ty pravdivé příběhy nechají nakonec projevit tu věrnou moc, která dokáže proměnit zlé v dobré.

 

Příbuzný termín k pojmu rodina je domov. Místo, odkud vycházíme a kam se vracíme. Celá Bible začíná hebrejským písmenkem bét, což znamená dům. Písmenko vypadá takto:

Tři linie znaku ukazují funkci domova i víry v Hospodina: pevná půda pod nohama, jistota v zádech, ochrana nad hlavou. A neméně důležité: jedna stěna chybí (okno? dveře?). Domov není vězení. Poskytuje výhled dopředu, naději. Tak mluví i moderní psychologie, když hovoří o základní potřebě dítěte a každého člověka: pevné zázemí a otevřená budoucnost.

Jinými slovy je domov místo, odkud pocházíš a kam se můžeš vždycky vrátit (jako ten syn z Ježíšova podobenství o milosrdném otci). Ať nás tento příběh při utváření našich domovů inspiruje.

Jan Jun