(ČB 5/2021) Stojím namačkaný u stěny obrovského sálu kulturního domu. Jsem součást řady lidí, která se jako had vine podél stěn a tvoří velký kruh. V uších mi zní energické bigbeatové provedení mé oblíbené „Svítákovky“ a pozoruji, jak ke mně pomalu míří mladý člověk s chlebem, následován farářkou se dvěma kalichy.

Udýchaný běžím po kamenné dlažbě zšeřelého města a v ruce žmoulám papírek, který jsem se poslední půl hodinu snažil ukořistit. Už vidím hranice svého území, když zpoza domu vyskočí člen nepřátelského týmu a než stačím zareagovat, cítím jeho ruku na svém rameni. Zklamaně mu odevzdávám papírek a jdu se oživit.

Sedím na polštáři na chladné zemi kostela, přivřenými víčky pozoruji svit svíčky a už asi podesáté zpívám spolu s ostatními slova latinského kánonu. Cítím zvláštní klid a mír.

Tyto a další obrazy se mi objevují v mysli, když zazní slova evangelická mládež. Obrazy spojené s různými místy, lidmi i pocity.

Evangelická mládež má, stejně jako celá církev, tři úrovně – sborovou, seniorátní a celocírkevní. Do všech z nich jsem se (díky své starší sestře Áji) dostal poměrně brzy a od té doby jsem jejich součást.

„Doma“ jsem v českobudějovické mládeži. Je nás asi tak deset a na pravidelných (i když už rok pouze online) setkáních si pro sebe navzájem připravujeme pobožnosti i další programy a hry. Mimo to se bavíme o svých radostech i starostech, zpíváme a vykládáme si hloupé vtipy. Každé setkání je pro mě ohromně povzbuzující a rozveselující.

Pátým rokem působím v jihočeském seniorátním odboru mládeže (SOMu), což je tým, který pořádá různé události pro jihočeskou mládež. Téměř každý měsíc se něco koná, většinou formou víkendového setkání. Některé jsou zaměřeny více intelektuálně (jako tzv. seniorátky), jiné zase akčněji nebo odpočinkověji (například různé výlety nebo tzv. Deskáč). V seniorátní mládeži nás není moc, ale setkáváme se rádi. Poslední dobou k nám navíc přibylo mnoho mladších a taky dětí, čímž se podoba výrazně změnila. I tato setkání se teď musela přesunout do online prostoru, což nutně znamená celkovou změnu – pořádáme hlavně několikahodinové komunikační hry apod.

Já jezdívám pravidelně i na celocírkevní setkání, jako je sjezd (nejen) evangelické mládeže nebo kemp mládeže ve Strmilově. Je vždy velmi příjemné a motivující potkat se s lidmi z různých koutů republiky a společně s nimi se účastnit zajímavého programu. I tyto věci byly z velké části v uplynulém roce zrušeny nebo proběhly pouze symbolicky, ale například poslední porada mládeže ukázala, že i online víkendovka pro mnoho lidí lze udělat dobře.

Mládež je hodně specifická součást církve, už proto, že je poměrně samostatná, vytváří si program pro sebe navzájem. Má tudíž možnost si sama určit, čím se bude zabývat a také se učí psát pobožnosti a organizovat různé programy. V rámci SOMů navíc získává řadu cenných zkušeností, které se budou v životě hodit, jako je tvorba plakátků, komunikace s různými lidmi, ale i vaření pro větší skupinu lidí apod.

Mládež je rovněž jednou z nejdynamičtějších částí církve, často dokáže svižně reagovat na změny situace a přicházet s novými nápady.

Další nedocenitelnou vlastností většiny skupin mládeže je jejich otevřenost mezi sebou i navenek. Znám řadu lidí, kteří se do církve dostali právě skrze mládež nebo by v církvi bez mládeže možná nezůstali. A proto je třeba neuzavírat se jen sami do sebe a myslet i na ty, kteří jsou trochu mimo naše kolektivy.
Neměli bychom ale zapomínat na to hlavní, kvůli čemu vlastně mládež existuje – má být prostorem, kde mladí lidé společně hledají, rozvíjejí a sdílejí svou víru. Prostorem, který je natolik bezpečný, aby v něm mohla zaznívat i osobní vyznání. Prostorem, který motivuje k novým pohledům a promýšlení svých postojů. Věřím, že se to většině společenství mladých daří.

Jsem moc vděčný za zázemí evangelické mládeže, za všechny skvělé lidi, se kterými se tam setkávám, za řadu silných zážitků, podnětů, nových zkušeností i za mnohá duchovní povzbuzení a pomoc v rozvoji víry.

Děkuji pracovníkům oddělení mládeže ÚCK, členům celocírkevního odboru mládeže, SOMákům, farářům a dalším pracovníkům s mládeží, členům organizačních týmů i všem ostatním, kteří pro mládež ve svém volném čase pracují a snaží se ji rozvíjet.

Věřím, že v létě se znovu setkáme a přeji nám, ať z této nelehké doby vyjdeme posíleni a obohaceni (alespoň o vědomí, jak cenná a nenahraditelná je každá společná chvíle).

Kéž nám v naší činnosti Bůh žehná a je na každém setkání s námi.

Tomáš Pikous, člen jihočeského seniorátního odboru mládeže