(ČB 5/2021) Církev adventistů sedmého dne působí zvnějšku jako mladistvé společenství, využívající v církevním životě moderních prostředků. Martin Pavlík, mladý adventistický kazatel, přichází do kontaktu s mládeží často, a to nejen z titulu profese duchovního. Kromě působení ve sboru na pražských Vinohradech se totiž věnuje mládeži také jako vedoucí církevního oddělení mládeže. Poprosili jsme ho, aby nám nastínil, co jeho církev svým mladým členům nabízí a jak se jim věnuje.

Můžete pro začátek zkusit nějak stručně charakterizovat, jakou skupinu vlastně mládež vaší církve představuje? V jakém věkovém rozmezí se pohybuje a jak velkou proporční část církve zhruba představuje?

Naši mládež tvoří přibližně 1000 lidí ve věku 15 až 26 let a v církvi na území ČR představují zhruba patnáctiprocentní skupinu.

Jaké jsou stěžejní aktivity pro mládež, které vaše církev

 pořádá? Jaké možnosti vyžití, ale i duchovní náplně nabízí? Můžete jmenovat nějaké příklady?

V celoročních plánech je možné najít vzdělávací, studijní, motivační, ale také misijně zaměřené akce. Mládež má kromě pravidelných setkávání na lokální úrovni možnost účastnit se regionálních a celorepublikových událostí, jakými jsou například „kongresy mládeže“ – letní týdenní kempy, jejichž program sestává z dopoledních přednášek pozvaných hostů, dále z workshopů a seminářů, sportovních aktivit či činností zaměřených na sociální pomoc nejbližšímu okolí. Podobné věci se jednou za čas uskutečňují také na úrovni unie (Česko a Slovensko), divize (Evropa) či dokonce celosvětově. Dále jde například o víkendy/týdny duchovní obnovy, aktivity věnované vysokoškolským studentům („INRI Road“), mládežnické konference („AMiCUS Session“), motivačně–vzdělávací víkendy s názvem „Pošli to dál“ či evangelizační iniciativu „Youth for Jesus“. A nejdelší tradici má „Modlitební týden mládeže“, který se koná každý rok na jaře a sdružuje všechny mladé lidi z naší církve po celém světě ke společným modlitbám a diskusím nad aktuálními biblickými a etickými tématy.

Jak funguje setkávání mládeže vaší církve na regionální úrovni? Schází se mladí v jednotlivých sborech, případně v nějakých větších regionálních skupinách?

Práci s mládeží máme rozdělenu na oblasti (Česko a Morava), dále na regiony/okrsky a nakonec na jednotlivé sbory. Nejčastější formou setkávání jsou právě lokální skupinky, ale je časté, že spolupracují s ostatními (a většími). V této věci je podporujeme, protože vidíme velký smysl v rozvíjení sounáležitosti a výměně zkušeností mezi mladými lidmi napříč celou republikou. Nejčastěji se setkávají jednou týdně a rádi diskutují témata, kterými zrovna žijí. Program tvoří obvykle i probírání nějaké biblické pasáže. Obrovskou roli pro ně má hudba, společné hraní a zpívání křesťanských nebo worshipových písní. Někdy mi připadá, jako by svou víru a modlitby dokázali nejlépe vyjádřit právě hudbou.

Jak předchází vaše církev tomu, aby nedocházelo k odlivu mladých z církevního společenství? Jak jim „jdete naproti“?

Za nejdůležitější považujeme kvalitní a pestrou nabídku, která slouží jako platforma pro společné trávení času. Chceme, aby o sobě mladí věděli a znali se osobně. Vztahy mezi nimi jsou to nejcennější, co mohou v období dospívání získat. Často se pro ně snaží vytvářet program také místní společenství se svými kazateli, například formou tematických mládežnických bohoslužeb či zapojením do svých misijních aktivit. Touto cestou získávají obě skupiny hodnotné mezigenerační vazby. Docela často jsou právě mladí lidé zrcadlem, které odráží současnou společnost a dobu ve větší míře než starší generace. Věřím, že snahy poskytnout podporu mladému člověku v oblasti vztahů i duchovního rozvoje lze nejlépe v kontextu mezigenerační komunity víry.

Pozorujete, že mladí ve vaší církví něco postrádají? V čem by mohla církev pracovat směrem k mládeži lépe?

Řekl bych, že občas postrádají pochopení a přijetí zvláště v tradičních společenstvích. Schází jim větší prostor pro realizaci svých vizí a nápadů, a pak mohou mít oprávněně pocit, že jim církev nedůvěřuje. Někteří zase bojují s fundamentalismem svých rodičů, kteří je bez hlubších vysvětlení tlačí do věcí, kterým oni nerozumějí a se kterými zatím nemají vlastní zkušenost. Pro takové lidi je teprve dosažení dospělosti první větší příležitost otestovat staré pravdy. Podle jednoho nedávného průzkumu by mládežníkům od místních společenství úplně dostačovala možnost vyjadřovat své pochybnosti a klást složité otázky. Největší mezery máme možná v samotném naslouchání.

Jak církevní aktivity mládeže ovlivnila současná, již rok trvající pandemická situace?

Oddělení mládeže jsem převzal zrovna v době, kdy kvůli pandemické situaci přestávalo být možné scházet se fyzicky ve větším počtu lidí. Dost těch mladých se začalo setkávat alespoň online formou a oslovili tím i ty, kteří by se osobně z různých důvodů nemohli přidat. Na druhé straně ztratili kontakt s těmi, pro které je další virtuální setkání v kalendáři jednoduše příliš náročné. Poslední měsíce nám otevřely dveře v uvažování o nových způsobech práce s mládeží, zejména v online světě. Všichni ale cítíme, že zároveň o mnohé mladé lidi v církvi přicházíme. Sociální vakuum je pro ně prostě devastující. Pokud se nemohou setkat osobně a současně jsou přesyceni počítačovými schůzkami ve škole a v práci, jen obtížně pro ně nacházíme další variantu, jak s nimi neztratit kontakt. Jsem však optimista, nebo spíš veselý pesimista, a věřím, že i v těchto komplikovaných měsících si můžeme uvědomit nové věci a bude na nás, co z toho v dobrém slova smyslu vytěžíme. Často se modlím za to, aby se mladí lidé chtěli podílet na utváření života, vize a poslání církve, i přesto, že zdaleka není dokonalá. Věřím, že je církev potřebuje a oni ji také. Přál bych si, aby víra mladých lidí přesáhla hranice církve a byla znatelná v celé naší společnosti.

připravila Adéla Rozbořilová