(ČB 9/2020) Svatý sex? Kdo to kdy slyšel? To člověka musí upoutat, nemluvě o podtitulu s názvem „O spiritualitě a sexualitě naostro“. Když překladatel Jan Škrob ten anglický podtitul //Naked conversations about Sexuality and Spirituality// uchopil zrovna takto, předvedl hned na úvod, že s českým jazykem umí zacházet fakt dobře.

Poslechněte si článek:

A ta čeština je „nápadně nápaditá“ i trefná v celé knize, skoro jako by se Jan Škrob s autorkou znal, jako kdyby spolu o knize debatovali. Však se jen podívejte na ty názvy – Kam se poděli sexy křesťané; Ach Bože!; Cudnost utržená ze řetězu; Choulostivé záležitosti; Lesbou a nikdy jinak?; Belhání do nebe. Nezaujalo by vás to? Vypadá to, že tomu, co nám Debra Hirsch chce říct, co jí leží na srdci, Jan Škrob velmi dobře rozumí.

Autorka je totiž přesvědčena, že sexualita je veličina pro člověka důležitá a má se jí věnovat pozornost. A taky je přesvědčena, že v církvi se tomuto ožehavému tématu pozornosti nedostává, často i záměrně – tohle přece do kostela nepatří!

Jenomže patří. Patří, protože to přece může být spojeno s nejrůznějšími potížemi, přitom však je téma tabuizováno – trap se každý sám! Copak ale o svých trablích nemáme mluvit s bratrem v Kristu? Jenomže to není jako mluvit o angíně. A to právě naši autorku dráždí.

Říkat pravdu, a přitom se nebát, to je, oč tu běží, a to nám hned ve velmi přiléhavém delším úvodu říká i klinický psycholog Marek Macák. A že se nebojí Debra Hirsch, to je v knize vidět na každé straně. Ostatně k tomu mohlo přispět i to, že lecjakými úskalími řečené problematiky prošla sama. Takže ví, o čem mluví.

Vlastně toho, co se nějak spirituality a sexuality týká, napsala Debra Hirsch v knize překvapivě hodně. Co jsou tedy ta bolestná témata, bolestná nejen proto, že trápí jejich „majitele“, ale tím víc proto, že jsou v církvi tabuizována?

Zdaleka ne jenom otázka homosexuality, které se sice kniha věnuje docela dost, ale rozhodně není na prvním místě. Co však třeba téma zvané //gender//? Napadlo by vás to? Autorku zrovna tohle prý fascinuje odjakživa. A uvede hned jednoduchý, ale názorný příklad – modrá barva pro chlapečky, růžová pro holčičky. A jen pro zajímavost – kdo z nás ví, že v roce 1918, aspoň v Americe, to bylo naopak?! Vždyť modrá je něžná, zatímco růžová je odvozena od červené, a ta znamená sílu. Co když se ale do té barvy někdo nevejde? Gender není totéž co biologické pohlaví, je daleko dynamičtější, každý kluk či muž nemusí rád zacházet s vrtačkou, neřkuli se zbraní, každá holčička si nehraje s panenkou… Kolik děvčat má spíš klučičí záliby? A co jemní chlapci? Nestanou se pro většinu ve třídě „divnými“? Nemůže jim rigidní dělení na „růžovou a modrou“ ublížit?

Ale pojďme k jádru, které je vyřčeno v podtitulu knížky, tedy ke vztahu sexuality a spirituality. Ty dvě veličiny k sobě patří, jsou to dvě strany jedné mince. Obojí se dá popsat jako hluboká touha, která vede k překračování sebe sama. Spiritualita – to je touha poznávat Boha a být jím poznán, sexualita – to je touha poznávat druhého člověka a být jím poznán. A to znamená učit se, co je skutečná láska. Za sexualitu se není radno stydět, sexualitou se honosíme (!). Je to Boží dar, je to naše tělo; i sexualita, stejně jako náš duch, je součást Božího stvoření. To je mimochodem hebrejské myšlení. Ostatně, autorka nás učí, že ta tolik obávaná či naopak protežovaná sexualita není zdaleka jen záležitost genitální – „neměli bychom propadat freudovskému přístupu, který každý vztah muže a ženy genitalizuje“. Úplně stejně má totiž stránku sociální, má zásadní vliv na naše vztahy – a o co jiného vlastně v životě jde? Ne, navzdory snahám o církevní či jinou tabuizaci, nedá se od nás sexualita odpárat, jen o tom možná nevíme…

Ale „kam se to ti sexy křesťané tedy poděli?“ V církvi hrozí jisté extrémy. Na jedné straně duch asexuálna – sexualita přece slouží jen k plození dětí, hlavně o tom nemluvit (!), na straně druhé – v Americe se prý pořádají křesťanské konference, kde se ženy učí, jak být pro svého muže co nejvíc sexy, pořádají se workshopy, které se nevyhýbají ani dámskému líčení, spodnímu prádlu, o dalších aspektech raději nemluvě. Trapné a ponižující, říká autorka. Tahle komedie ve smyslu „buď, a nebo“ není prostě na místě.

A tak snad jen malá výhrada – všem těm steskům, které Debra Hirsch v knize tak umně, ilustrativně, ba i vtipně předkládá, je pochopitelně dobře rozumět, je rozumět tomu, s čím se ve svém, tedy zároveň křesťanském prostředí potýká. Já však, ve své, Českobratrské církvi evangelické, vidím líčenou situaci o hodně lépe!

Končím ráda překrásnými slovy svatého Řehoře z Nyssy, která uvozují první část knihy: „Odměnou hledání je další hledání. Touha duše je nasycena právě tím, že zůstává nenasycena, neboť vpravdě spatřovat Boha znamená nikdy nepřestat po něm toužit.“

A kdo je to ten „neúnavný misionář“? Přece Pán Bůh! Je to on, kdo má o nás bytostný zájem, kdo o nás usiluje. Působí nějak v každém z nás a volí cestu sobě nejpřirozenější – skrze svého Syna. V téhle knížce to čiší z každé stránky.

Jana Plíšková