(ČB 3/2020) Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past. (Lk 21,34)

Těžká to věc, uvažovat o střídmosti, žijeme-li v kultuře, která se vyznačuje nesmírným plýtváním a fascinací věcmi, jednou ze zhoubných chorob. Navíc to vůbec to není tak, že by se tohle vyhýbalo těm chudším. Žijeme v kultuře, kde se na nestřídmosti obecné podílí i ten největší asketa prostě tím, že tu žije. Tak co tedy? Pořád si myslím, že má smysl snažit se. I bez potvrzení, že to přinese spásu lidstvu, životnímu prostředí či tak nějak. Vždycky mě povzbudí, když čtu nebo slyším o lidech, kteří se snaží také.

Poslechněte si článek:

Strýček Google má střídmost zařazenu u témat „alkohol“, to na prvním místě, a na druhém u tématu „jídlo“. Asi to tak bude, toto slovo tak chápeme na první poslech. V biblickém výskytu jsem našla jen jeho negativní variantu, a ta se také většinou pohybuje v prostředí opilců. Objevuje se v této negativní formě v delší Ježíšově řeči o konci světa. Ekumeničtí překladatelé zvolili nestřídmost, kraličtí mají obžerství, jiní použili flámování nebo hodování. Jsme stále v tématu, střídmost se týká člověka velmi osobně, týká se jeho tělesných potřeb.

Do debaty však tento citát přispívá parádním obratem „zatížené srdce“. A ovšem také tím, že toto se týká člověka až tak, že mu to nadělá spoustu nepříjemností v onen den, až bude zvlášť potřebovat být čilý a na pozoru, což hrozí nejen těm, jejichž pánem je jídlo a alkohol, ale i těm, kteří obětují svůj život starostem o živobytí.

Ovšem obtížené srdce, zatížené, přetížené starostmi výše zmíněnými, resp. snahou užít si život či přehlušit strázně života tím, co by mělo sloužit jako jeho podpora, to je to, co by nás mělo skutečně děsit. Ať už si představíme srdce po starověku jako sídlo myšlení a rozhodování, nebo po našem jako sídlo citu nebo tak, že je to tělesný orgán, který si neodpočine od první do poslední minuty našeho života; v každém případě je to součást velikého významu, a zaneřádit ji nestřídmostí, na to je úsloví „řezat si pod sebou větev“ ještě slabé. Pěkně se k tomu hodí synonymní význam střídmosti, totiž „vnímání plnou myslí“. V Bibli by asi spíš řekli, že se máme zabývat nejdřív Božím královstvím a starat se o věčný život, který začíná už teď, a budeme vnímat každý svůj den plnou myslí.

Jiné synonymum střídmosti zní uměřenost. Vyvolává dojem nudného společníka, u kterého máte pocit, že spolkl pravítko. Anebo můžeme, tou uměřeností vyzváni, směle vykročit k verši z Ř 12,15: „Radujte se s radujícími, plačte s plačícími“.

To už se blíží konkrétní radě, jak na střídmost. Co už raději nemáme dělat a chtít, protože to škodí někde, někomu. Co si nemáme dopřávat, protože tím jen zahltíme svoje srdce a vydáváme se v nebezpečí, že nás onen den zastihne nepřipravené. Abychom to zjistili, máme používat to, co máme k dispozici, totiž rozum a cit. Motivací k této ctnosti bude nejspíš to, že střídmostí děláme něco pro sebe i pro ty druhé.

Elen Plzáková, farářka v Jimramově; foto Pavel Capoušek