(ČB 3/2020) Ondřej Macek, farář v Nosislavi, nabízí druhý rok po sobě užitečný materiál ke katechezi dospělých. Po jeho neotřelém katechismu Věty křesťanské víry, který jsme mohli v nakladatelství Mlýn objevit v roce 2018, vydává letos naše církev s podporou Světového luterského svazu 155 karet formátu A6 v papírovém boxu jako soubor volně navazující. Karty jsou určeny pro interaktivní práci ve skupině i k individuálnímu použití, jako pomůcka k meditaci. Je k nim nabídnuta také metodika pestrých možností práce.

Poslechněte si článek:

Jazyk symbolů

Karty svou formou připomínají mezi faráři hojně užívané „Obrazy života – život v obrazech“ (Rainer Oberthür, Petrinum, 2014), které se vyjadřují jazykem symbolů a výtvarnou stránkou, která nechybí ani u těchto karet. K jednotlivým tématům ji obstaralo celkem devět výtvarníků: Lydie Férová, Karla Kučerová, Jana Turecká, Karolína Härtelová, Zuzana Farková, Marie Plotěná, Barbora Veselá, Eva Marie Weiss a Iva Tůmová. Karty postupně procházejí tématy jako například modlitba Páně, Desatero, bohoslužby, církevní rok a další. Výklad či úvahu na několik řádků připojuje ke všem obrazům sám autor. V některých případech jde o zhuštěné sdělení ze zmíněné knihy //Věty křesťanské víry//, jiná témata se objevují poprvé.

Nad kartami jsme při použití ve skupině zatím vždy skončili především u obsahu slov. Slovům v církvi rozumíme, o textu na kartách se navíc mluví lehce a je to snadný odrazový můstek k rozhovoru. Sdělení, které čteme, není složitě zašifrováno, a přece není zjednodušující. Zároveň je, podobně jako ve „Větách“, křehce poetické. Tak se Slovo i slova stávají barevnými a voňavými obrazy. Rovnocennými vedle těch výtvarných černobílých na rubu karet.

Mluvit, koukat, mlčet

Pokusím se věc přiblížit pomocí karty, ke které máme všichni vztah a na které je zobrazena večeře Páně: //Před svou smrtí seděl Ježíš u večeře se svými učedníky, kteří mu moc nerozuměli a o pár hodin později ho zradili, zapřeli a utekli od něj. Přesto, a právě proto těmto učedníkům Ježíš říkal, že jde umřít i kvůli nim. Aby zachránil jejich život – tím, že zachrání jejich důvěru v Boha; tím, že jim ukáže, že se nemusejí bát smrti; tím, že nechá Pána Boha, aby prokázal, že jím (Ježíšem) ukazovaný život je ten skutečný. Při večeři Páně k těmto bázlivým, ne zcela chápajícím a málo věřícím učedníkům „přisedáme“.//

Předsvatební nebo předkřestní rozhovor, konfirmační setkání nebo setkání mládeže, biblická hodina nebo ranní zamyšlení, než vyrazím z domu – to všechno jsou chvíle, kdy si karty najdou místo. Mluvit nad nimi i mlčet. Nechat na sebe jejich obrazy dopadat, skládat pestrou, i když černobílou mozaiku důvěry v biblický text i evangelickou tradici. Jinak než na stránkách knihy – karty lze obracet v prstech, posouvat po stole a předávat mezi sebou. Obracet je jako pasiáns života.

Juliana Hamariová