Český bratr 2/2020. Téma: Předvídavost

Úvodník

 

Já jsem to říkal!

 

Jaký je rozdíl mezi předvídavostí, vizí a očekáváním události? A co předtucha a věci, které dopředu cítíme takříkajíc v kostech? Do budoucnosti nevidí nikdo z nás a věštění z křišťálové koule není zrovna důvěryhodná disciplína. Obdařeni životními zkušenostmi přesto můžeme v mnoha případech předvídat, jak se události vyvinou nebo co se stane. Oblíbené zvolání „Já jsem to říkal!“ známe všichni; ať už na straně těch, co mají pravdu a vyjadřují určité zadostiučinění, nebo na straně těch, kterým bohužel něco nevyšlo a moudré hlavy kolem to káravě komentují.

Poslechněte si článek:

V přemýšlení o správě obce či sboru se předvídavost určitě vyplatí. O tom se dozvíme v tomto čísle z rozhovoru se starostou. Že i církev musí předvídat, plánovat a bude dobré, když bude mít vizi, nám předkládá v dalším díle příspěvků, vycházejících ze strategického plánu, presbyter ze sboru v Praze na Jarově. A o předvídavosti všedního dne, spojeného s odpovědností za svět, který nás obklopuje, píše vtipně i vážně výpomocný kazatel vrchlabský.

Koncem ledna jsme se rozloučili s osobností překračující hranice církve, ekumeny i akademického světa, profesorem Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy Petrem Pokorným. Obsáhlý nekrolog přinášíme v rubrice Moje církev.

 

Milí čtenáři, inspirativní čtení a snad i bílý konec zimy přeje všem

Daniela Ženatá

OBSAH ČÍSLA

TÉMA

MOJE CÍRKEV

DIAKONIE

SLOVO

RECENZE