(ČB 6/2019) Josef Beránek je autor několika scénářů televizních dokumentů a taky knižních rozhovorů – s Petrem Kolářem, Václavem Malým, Janem Sokolem, Radimem Paloušem, Ladislavem Heryánem, Václavem Vackem a Janem Rybářem.

Poslechněte si článek:

Kniha rozhovorů s Antonem Ottem je pozoruhodná v tom, že je dvojjazyčná. Česká a německá verze se ovšem nakonec trochu liší, neboť bylo nutné, jak poznamenává autor, mnohé události v němčině dovysvětlit. Kniha nevznikala snadno, Anton Otte, vědom si toho, že jde o víc než rozhovor u piva, si českou verzi opakovaně pročítal, aby snad neřekl něco nepředloženého, co by mohlo někoho poškodit. Mottem celé knihy je ochota ke smíření, uznání vlastních vin a velkorysost.

Anton Otte se narodil 15. 8. 1939, s rodiči a šesti sourozenci bydlel ve slezské Vidnavě. Rodina sudetských Němců. Otec se živil jako zámečník a po válce byl mimořádným lidovým soudem odsouzen k trestu smrti, ztrátě občanské cti a propadnutí veškerého majetku. Jak se vyrovnat s touto situací, křivdou a nespravedlností, je náplň první kapitoly knihy – Dětství. Cesta za svobodou, jak líčí druhá kapitola, nebyla jednoduchá. V roce 1957, po maturitě na jedenáctiletce, měl v kádrovém posudku napsáno: „nedoporučuje se k dalšímu studiu“, bylo mu „doporučeno“, aby se zapojil do budování socialismu a aby ukázal, že jeho postoj k současnému zřízení je jiný než postoj jeho rodiny. Po několika zamítnutých pokusech přišlo v roce 1959 vyjádření z ministerstva vnitra, že rodině bude povoleno vystěhování, když o ně znovu požádají a vzdají se českého občanství. Stalo se tak a v květnu 1960 mohla rodina vycestovat. Jak Anton řekl: „Viděl jsem v tom pro sebe jedinečnou šanci.“ Cesta ke vzdělání se mu tak konečně otevřela, vystudoval teologii v Köningstein im Taunus, Vídni a Bamberku, rozhodnut přijmout kněžské povolání. Zajímavé jsou jeho odpovědi na otázky, které se týkají práce v rámci farností, učení ve školách, práce s mládeží a mezi vězni. Kapitoly Učitel náboženství, Služba ve vězení, Mezi vyhnanci jsou napínavé čtení.

Rokem 1989 – pádem železné opony se před Antonem otvírá nové pole působnosti. S velkým nasazením usiluje o smíření mezi Čechy a Němci. Výpovědi v kapitolách Pražská historie, Češi a Němci z druhé strany, Vzdálená Evropa? a Proč? mají společného jmenovatele – smíření, spolupráci mezi Čechy a Němci, vzájemné porozumění, vize Evropy, úkol a poslání církve/církví.

V roce 1991 byl uvolněn pro pastorační úkoly v ČR a pověřen vedením kanceláře Ackermann-Gemeinde v Praze. Navazoval kontakty, účastnil se besed, seminářů a mnohých pokusů o vyjasnění vztahů mezi oběma národy. Velmi si váží projevů Václava Havla, s nímž se setkal při třídenní pouti smíření k českým patronům, završené bohoslužbou v pražské katedrále za účasti kardinála Miloslava Vlka. Anton Otte na více místech ve svých odpovědích zdůrazňuje, že to byli křesťané, kteří se jako první vydali na cestu smíření. Přemysl Pitter, který se staral o židovské a německé sirotky, kardinál František Tomášek (prohlášení z ledna 1990), Německá biskupská konference (prohlášení z 8. března 1990), Odpověď českých a slovenských biskupů (5. září 1990), synodní rada Českobratrské církve evangelické aj. Zde si dovolím poukázat na sborník Rozdělující zeď je zbořena (vydáno ČCE,1999). V tomto sborníku se česko-německá pracovní skupina Českobratrské církve evangelické a Evangelické církve v Německu společně soustředila na otázku smíření, o čemž svědčí vyjádření synodu ČCE v Praze ze dne 18. 11. 1995 s prohlášením synody Evangelické církve v Německu ke smíření mezi Čechy a Němci 7. 11. 1996. Zajímavých a citlivých otázek a moudrých odpovědí je v knize ještě spousta. Čtenářům ji vřele doporučuji. Stojí za to!

Závěrem jen odcituji laudatio kardinála Duky, které pronesl při udělování medaile smíření Antonu Ottemu při desátém výročí založení pražské kanceláře Ackermann-Gemeinde v roce 2011: „Anton Otte je jedna z česko-moravsko-slezských osobností starého formátu, a ačkoli byl po mnoho let pryč, není možné si představit život bez něj. Patří ke generaci, kterou hluboce a bolestivě zasáhly historické události i jejich důsledky, ale on přece považuje smíření za jedinou cestu k nezatížené budoucnosti.“

Petr Brodský
Josef Beránek / Anton Otte – Vzdálená Evropa? Praha: Vyšehrad 2018, 288 s.