Úvodník

Cudná zbožnost evangelická

Je na rodině poznat, že je evangelická? Jak vlastně vypadá rodinný život podle evangelia? A co rodiny konfesně smíšené nebo sympatizující, leč bez církevní příslušnosti, nebo z jiných církví?

Poslechněte si článek:

Inu, to je ta jednota v různosti, dere se na mysl. Legitimní je vše a je jen na konkrétním společenství, co přijme za své, a tedy „normální“. Většina našich sborů navazuje na reformovanou tradici. Projevy víry jsou cudné až rezervované. Slezský region je typický zbožností vřelejší, projevy otevřenějšími a citovějšími. Tak to popsali i manželé Hurtovi, s nimiž si v tomto čísle můžete přečíst rozhovor.

V posledu ale nejde ani tak o zbožnost, jako spíše o činy, které možná z naší víry vyvěrají. U Hurtů to bylo to, že se dali na pěstounskou péči a vytvářejí bezpečné rodinné zázemí dětem, které by jinak vřelou rodičovskou náruč stěží poznaly. U miminek jde opravdu více o láskyplné přijetí než o pohnutky, které k tomu dočasné náhradní rodiče vedou.

V širším kontextu se změnami v evangelické rodině, pestřejším složením církevního lidu i jednotlivých sborů zabývá v rubrice Téma teolog Ondřej Kolář. Rodiny nejsou již pilířem církve. Je třeba hledat jiné formy sborového života, v nichž se zabydlí i členové rodin neúplných nebo smíšených, rozvedení, jednotlivci žijící bez partnera či bezdětné manželské páry. Neboť církev nedrží pohromadě rodinné či přátelské vztahy, ale evangelium Kristovo.

Milé čtenářky a milí čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Daniela Ženatá

OBSAH ČÍSLA

SLOVO
Poslední slovo: Obydlená země – A. Rozbořilová