(ČB 12/2018) Jaké záplavy květin jsme mohli spatřit ve dnech po 18. prosinci roku 2011, když jsme se po několikahodinovém čekání dostali až do těsné blízkosti rakve v kostele svaté Anny, v níž odpočíval náš zemřelý prezident, pan Václav Havel! Zasažen byl každý, kdo vstoupil. Vším. Neodparatelná bolest a smutek se snoubily s důstojností a vkusem celé události. Ještě že tak. Prožili jsme uvnitř, v tichu, nesmírně silné okamžiky a právě i ty květiny hrály nezastupitelnou roli, patřily tam.
Poslechněte si článek:
Jak ale atmosféru uchovat? Lze uchovat dojem, pocit? Bolest spojenou s krásou? Výtvarníku Danielu Peštovi se to myslím podařilo.
To, oč jde, je pravda počin už dva roky starý, věřím ale, že má pořád smysl o něm napsat; příliš totiž zveřejněn nebyl. Místo prezidentova posledního spočinutí, kostel svaté Anny, kde je dílo Daniela Pešty vystaveno, totiž moc často otevřen nebývá. Dílo bylo do kostela umístěno v září roku 2016, u příležitosti nedožitých Havlových 80. narozenin.
Myšlenka se zrodila hned v prosinci roku 2011. Záplavy květin od svaté Anny odpluly lodí po řece Vltavě; nakonec je odnesl říční proud. Ale ještě předtím z nich Daniel Pešta vybral 75 růží, červených a bílých. 75 růží – 75 let Havlova života.
Každou z nich zalil do transparentní pryskyřice v pryskyřičném válci. Ať se růže uchovají. Ale idea je ještě hlubší. Havlova trvalá myšlenka žití ve svobodě se promítala i do přátelství s tibetským dalajlámou a do podpory jeho boje za svobodu Tibeťanů. „Růžové“ válce jsou otočné, mají tak tedy upomínat k tibetským modlitebním mlýnkům, ale potažmo i k mlýnům Božím. Ty melou sice pomalu…
A k výběru barev růží nám výtvarník vysvětluje:
„Vedle letopočtů Havlova narození (1936) a úmrtí (2011) jsem jako významný mezník použil revoluční rok 1989. Tato hra čísel mě přivedla k myšlence využití 53 rudých, bolestných květů, vyjadřujících počet roků, jež Václav Havel prožil v nesvobodě před sametovou revolucí, a 22 bílých květů naděje, symbolizujících délku jeho života po revoluci.“
Růže čas neodnesl. Zůstaly tam, kam patří, a památku našeho pana prezidenta nám připomínají natrvalo.
Jana Plíšková