(ČB 10/2018) Bohemka a Veselynivka jsou vesnice, které se nacházejí v nejchudších, veskrze zemědělských částech Ukrajiny. Zemědělství udává těmto obcím ráz. Mnoho lidí zde stále žije ze vzpomínek na kolchoz, který zajišťoval práci. S rozpadem Sovětského svazu prudce vzrostla nezaměstnanost, jež je stále enormně vysoká. Po zániku kolchozu zůstala většina vesničanů bez stabilní práce, a to až doposud. Hlavní zdroj příjmů dnes tvoří malá domácí hospodářství – středobod života obyvatel.

Poslechněte si článek:

Před kravami a po kravách
Díky chovu zvířat získává vesnice romantický rozměr. Na relativně volný pohyb zvířat již u nás nejsme zvyklí. Vesnice tvoří dvě řady proti sobě stojících domů, mezi nimiž je „bálka“ – louka (roky vyschlý rybník) namísto náměstí. Na ní se pasou kůzlata, telata i koně a mezi nimi se pohybují hejna kačen, hus a další drůbeže. Každá rodina obvykle vlastní jednu až tři krávy a starost o ně dává rámec celému dni. Ženy vstávají kolem páté hodiny ranní, aby krávy podojily, než je svěří pasákovi. Poté se obvykle starají o chod hospodářství. Další dojení následuje v poledne a poslední kolem osmé hodiny večer. Když nás lidé zvou na večeři, často nám říkají: „přijďte po kravách“, tedy až skončí dojení. Prodejem mléka si lidé přivydělávají. Zároveň si tak vyrobí máslo, tvaroh, smetanu a sýry. Některé rodiny s těmito výrobky jezdí na trh (dokonce až do 100 km vzdálené Oděsy), kde je prodávají společně s vejci, zeleninou a ovocem ze zahrady.

Kontakty se starou vlastí
Ke každému domu přísluší asi jeden hektar velká zahrada. Lidé na ní pěstují nespočet zeleniny i ovoce, od cibule a česneku, přes rajčata, okurky, cukety či mrkev až po melouny a hroznové víno. Všechny tyto suroviny přes léto zpracovávají (nejčastěji zavařují) na zimu. Většinu potravin, které si v České republice automaticky kupujeme v obchodech, tu lidé mají domácí: připravují si mléčné výrobky, rajčatové protlaky, těstoviny, kompoty, povidla. Z vypěstovaných slunečnic si nechávají lisovat olej, z obilí mlít mouku. Soběstační jsou i v produkci masa. Na zimu drůbež zabijí a desítky sklenic zavařeného masa uschovají do sklepa.

Stejně jako starost o zvířata udává rámec dne, starost o polní plodiny (pěstuje se zde obilí, slunečnice, kukuřice) udává rámec celého roku. Výnosnost je notně závislá na počasí a na dostatku deště během suchého léta. Člověk a příroda jsou zde mnohem více spjati než u nás. Lidé nemají jinou možnost než se živit zemědělstvím a to je taky jeden z důvodů, proč mladí vesnice opouštějí a hledají práci ve velkých městech, jako je Kyjev nebo Oděsa. A ti mladší lidé, kteří mohou doložit své české kořeny, si často vyřizují tzv. krajanství a vrací se zpět do ČR. Ani v jedné vesnici snad není rodina, která by v Čechách neměla nějakého svého příbuzného.

Vytrácení jazyka
Původně českých vesnic je na Ukrajině více, avšak český jazyk i kultura se z nich postupně vytrácejí. Bohemka a Veselynivka se však od dalších ukrajinských vesniček odlišují – příslušností k českému národu a Českobratrské církvi. Díky působení krajanských spolků a ČCE se daří udržovat češství na dobré úrovni. Díky práci ordinovaných presbyterek Marie Provazníkové a Ludmily Sverdlové jsou konány každou neděli bohoslužby a v češtině se slouží i další obřady, jako jsou pohřby či křty. Díky podpoře ČCE do vesnic jezdí každé léto učitelé s programem pro děti a zároveň faráři, kteří rozvíjejí duchovní život sboru. K Bohemce náleží ještě kazatelská stanice Pervomajsk. Do tohoto města se odstěhovali mnozí Bohemští za prací a bohoslužby se nyní konají i zde, i když nepravidelně. Spojnicí všech tří míst je obdivuhodná touha lidí scházet se k bohoslužbám a budovat sbor. Zároveň je všem místům společný klesající počet těch aktivních, který je mnohem rychlejší než v České republice. A je otázka, zda činnost sborů výhradně v českém jazyce nečiní překážku jejich možného rozvoje. Možná i to je jedna z výzev do budoucna v životě církve a obce, které jsou lidsky velice úzce propojeny.

Magdaléna a Michael Erdingerovi