(ČB 10/2018) Do Veliko Srediště Češi přišli v rozmezí let 1850 až 1852. Tehdy přišlo 93 rodin – 71 z nich vyznání reformovaného a 22 rodin římskokatolických. Většina migrantů přišla z jižní Moravy, konkrétně z Klobouk u Brna, Dambořic, Násedlovic, Hostěrádek u Klobouk a Borkovan. Důvod migrace byl ekonomický; ve Velkém Središti a jeho okolí navíc bylo v té době málo osadníků

Poslechněte si článek:

a zdejší úrodná půda byla pro zemědělství a vinohradnictví velký příslib.

Zhruba deset let po příchodu Čechů se ve Velkém Središti začíná stavět reformovaný kostel; základní kámen byl položen 10. června 1863 a 20. října 1866 byl chrám slavnostně posvěcen. A stejně jako v rumunském Velkém Pereku to byl rozmanitý sborový život, který stmeloval a držel Čechy pohromadě.

Velká postava Českého reformovaného sboru ve Velkém Središti byla paní Elisabeta Hájková, která od šedesátých let minulého století nesla nejtěžší břemeno stálého udržování sborového života. V roli kurátorky sboru vykonala opravdu velmi mnoho – každou neděli měla čtená kázání, hrála na varhany, zpívala, vedla nedělní školu i hodiny náboženství. Nebýt její velké obětavosti, tamní sbor by již dávno zanikl. Po smrti Elisabety Hájkové se stala kurátorkou další obětavá žena Herta Despot. I ona vykonala pro sbor kus poctivé práce, nicméně i ona byla naším Pánem v nedávné době povolána do věčnosti.

V současné době je Český reformovaný sbor velmi malé společenství, které však chce i nadále žít. Při každé návštěvě shledávám, že i tak skromné společenství sester a bratří nadále upřímně touží po Božím slovu, po vysluhování večeře Páně, zpívání českých duchovních písní i po kontaktech s Českobratrskou církvi evangelickou. Kontaktní osobou je v současné době paní Antonija Hutak, která nás vždycky, když do Srediště přijedeme, velmi ráda pohostí. Jak Antonija Hutak, tak i my věříme, že Český reformovaný sbor ve Velkém Središti bude i nadále místo setkávání a partnerských kontaktů.

Pavel Šebesta; foto z archivu autora