(ČB 2/2018) Skoro to vypadá, že když už se chceme dozvědět něco skutečného o soužití migrantů a evropských starousedlíků, musíme se podívat všude jinam, jen ne do Česka. Zatímco ve většině evropských zemí se reálné úspěchy soužití příchozích a domácích vyzdvihují a reálné neúspěchy kritizují, u nás nic. Migranti – přesněji strach z nich – zatím slouží jen jako účinný marketingový nástroj těm, kteří rádi budí pozornost, libují si v konfliktech, případně potřebují sehnat nějaké ty voličské hlasy. I u nás ale migranti normálně žijí; i u nás se starousedlíci a nově příchozí učí společnému soužití. Dokládá to i několik krátkých zpráv, které vám přinášíme.

Poslechněte si článek:

Informují o předvánočních aktivitách projektu Doma, který za podpory ČCE zahájila Diakonie, Středisko celostátních programů a služeb.

V říjnu se uskutečnila v kavárně Inkognito v Plzni vernisáž obrazů mladé, teprve osmnáctileté azylantky ze Sýrie. Julie vystavila obrazy, které malovala během pobytu v uprchlickém táboře v Červeném Kostelci, zatímco čekala na rozhodnutí o azylu. Na vernisáži vyprávěla o životě v Sýrii i o tom, proč musela s rodinou utéci. Obrazy si přišli prohlédnout Češi i uprchlíci z Iráku, kteří s námi v projektu spolupracují.

Taktéž v říjnu proběhla v Brně již třetí šicí dílna. U šicích strojů se sešly ženy z Čečenska a ze Sýrie, šití se zúčastnila i rodina z Kuby, která zatím čeká na azyl, a dorazili i místní. Šilo se hlavně dětské oblečení, tepláky a čepice, někteří se teprve učili základy. Po práci jsme si povídali a ochutnávali čečenská jídla.

Tradiční pokrmy, tentokrát z Kazachstánu, se vařily a ochutnávaly i v Mladé Boleslavi. Jídlo připravovaly společně ženy z Kazachstánu a s nimi i Češky. Hlavním chodem byly tzv. manty – závitky z nudlového těsta s mletým masem uvnitř, ale nechyběly ani saláty či sladké pečivo, které Kazašky přinesly z domova.

Že vaření je oblíbená aktivita, stmelující lidi různých národností a kultur, při níž nevadí, když lidé nemluví stejným jazykem, dokazuje i listopadová akce v Teplicích. U společného stolu se sešli Češi a rodiny z Pákistánu, Ugandy a Sýrie. K jídlu toho bylo mnoho, například pákistánské kuře s rýží, syrský jablečný koláč a těstovinový salát anebo ugandský kuskus s plackami, které se dělají z hladké mouky, kokosového mléka a vody.

21. listopadu se v Hradci Králové v knihovně konalo setkání s názvem „5 žen, 5 zemí, 5 odlišných kultur a spousta otázek“. O svých zkušenostech s přesídlením do jiné země vyprávěly ženy z Iráku, Eritreje, Ukrajiny, Sýrie a Portugalska. Byla také spousta otázek, nejčastěji se lidé ptali na to, jak se ženám v Čechách žije, jaké jsou největší rozdíly ve zvycích a tradicích a jak vnímají nás, Čechy.

Vánoční setkání v Českém Těšíně bylo velmi pestré, jak národnostně, tak nábožensky. Na to, jak se v Česku slaví Vánoce, se přišli podívat Iráčané, Arméni, Číňané, mladý muž z Konga; a vánoční koledy spolu zpívali katolíci, evangelíci i muslimové. Téměř čtyřicet lidí zapojených do projektu DOMA, cizinci, dobrovolníci i lidé z místní komunity sdíleli navzájem vánoční zvyky a ochutnávali cukroví z různých zemí.

PŘIJĎTE SE PODÍVAT A POTKÁVAT!
doma.diakonie.cz

Lucie Michalová a Alena Fendrychová