(ČB 9/2017) V tomto přikázání jde zaprvé o onu hněvivou a po pomstě lačnící chtivost, proti níž se páté přikázání obrací přímo slovem „Nezabiješ“. Toto přikázání vyžaduje dále také jisté dobré konání, které je velmi mnohotvárné a zahání mnoho neřestí, a to je tichost.

Je tichost, která se umí překrásně zalesknout, a přece nemá ceny; tu projevujeme vůči přátelům a lidem, kteří jsou nám užiteční a kteří nám ani slovem ani skutkem neubližují. Tento druh tichosti mají i nerozumná zvířata

Poslechněte si článek:

i pohané, Židé, Turci, ba i darebáci, vrahové a zlé ženské. Ti všichni jsou hodní, spokojení a mírní, dokud jim jsme po vůli.

Ta druhá tichost záleží v opravdové dobrotivosti, kterou projevíš svým odpůrcům, když jim nebudeš ubližovat, když se nebudeš mstít, třeba tě oni připravili o statek, čest, přátele, ba poškodili tě i na těle. Kristus praví (Mt 5,44): „Dobře čiňte nenávidícím vás a modlete se za ty, kteříž vás utiskují a vám se protiví.“

A teď se podívej, co jsme my křesťané z toho převzácného dobrého skutku udělali. Vždyť jsme už jen samý spor, samá válka, nenávist, závist, pomluva; co nás ovládá, je samá pomsta, a to vše u nás zuří plnou silou; a přece slavíme při tom všem všelijaké svátky, chodíme na mši, říkáme modlitbičky, zakládáme kostely – samé věci, které Pán Bůh ani nenařídil, aby jen bylo vidět, co dokážeme. A mezi všemi těmi zrcátky a maskami necháme na zem spadnout Boží přikázání. Jestliže však Pán Bůh nechce se dát ničím jiným uplatit, co je nám pak platno zabývat se velkými skutky, které nám přikázány nejsou a toto zanedbávat?

Kde však je opravdová tichost (krotkost), tam se srdce svírá soucitem nade vším zlým, co nepřítele potkává. Tak vídáme, s jakou bolestí vynáší zbožný soudce rozsudek nad provinilcem a jak lituje té smrti, kterou si platné právo vyžaduje.

Musíme však dbát, aby naše tichost nešla na úkor Boží cti a nebyla proti Božímu přikázání. O Mojžíšovi je psáno, že to byl nejmírnější člověk na zemi, a přece, když se Židé klaněli zlatému teleti a Pána Boha rozhněvali, dal jich mnoho pobít, a tak smířil Boha zase s národem. Pokud jde tedy o mé statky, o mou čest, mou škodu, to nic, tu se nemáme hněvat, avšak Boží čest a Boží přikázání, jakož i práva a statky svého bližního máme hájit a bránit; vrchnost je má bránit mečem, ostatní slovem a trestem, vždycky však jen s bolestí a slitováním nad těmi, kteří si takové potrestání zasloužili.

Tomuto vznešenému, krásnému, sladkému skutku se pak naučíme snadno, budeme-li jej konat s vírou a budeme-li se s vírou v něm cvičit.
Vidíš, kratičké přikázání, ale jak dlouhé a jak rozmanité cvičení v dobrých skutcích a ve víře se nám tu ukládá.

připravila Jana Plíšková