(ČB 6/2017) „A já jsem začala mluvit. Naslouchala jsem vlastním slovům. Zpočátku to bylo těžké, ale časem začala slova plynout s čím dál větší lehkostí… Začala jsem chápat rozdíl mezi slovy uvnitř hlavy a slovy vyřčenými. Ani v nejmenším se nepodobají. Teprve, když jsem otevřela ústa a slova skutečně vyslovila nahlas, ujasnil se mi jejich význam…. Člověk může sám sebe přesvědčit, že ostatní mu pohlédnou do očí a čtou mu myšlenky. Může si přát, aby to tak bylo, nebo se toho bát. Ani k jednomu z toho není důvod. Dokud nosí slova v sobě, jsou v bezpečí. Je jejich jediným správcem. Může to být ale strašlivé prokletí, Adame. Tato nevytvarovaná slova nesmírně ztěžknou. Někdy je to břímě těžší, než člověk unese…“

Švédský houslista a hudební skladatel Adam Anker žije na Novém Zélandu. Podařilo se mu zde vybudovat domov pro sebe a dceru Miriam. Co se mu ale nepodařilo, je povědět Miriam o její matce. Odkládal to a najednou je pozdě, Miriam už není. V muzeu se Adam zarazí u fotografie s nápisem: „Adam Lipski, můj bratr, naposledy jsem ho potkala v listopadu 1939…“ Vždyť on se kdysi taky jmenoval Adam Lipski… Jeho matka mu o tom ale nikdy nevyprávěla. Rodič výchovou svého dítěte v mnohém kopíruje to, jak byl sám vychován.

Mluviti stříbro, mlčeti zlato, říkává se. Možná by stálo za to doplnit: Někdy ale jsou slova nad zlato. Protože mohou být mostem k druhému člověku, dveřmi ze zabedněnosti ve vlastní bolesti a prázdnotě. Slova mohou být cestou k porozumění. Sobě i druhým. „Měl bys vědět, že není dobré nemluvit o tom, co tě naprosto stravuje,“ říká Adamovi jeho přítel filmař. Sám ví, o čem mluví.

Linda Olsson je mistryní detailu a vylíčení atmosféry. Vtáhne vás do svého světa a drží vás v napětí, nechce dovolit, abyste knihu odložili a věnovali se něčemu jinému. Aspoň v myšlenkách zůstáváte s Adamem, chcete vědět, co bude dál a hlavně, co bylo předtím. Čtenáři není dopřán nadhled, není chytřejší než hrdinové. Od začátku tuší velkou bolest. Co se stalo s Adamovou dcerou Miriam? A proč nemá matku? Trochu detektivka. Viníkem bolesti je mlčení. Klíčem jsou slova, řeč, přerušené ticho. Snad každý z hrdinů někoho ztratil. Každý stál někde před těžkou volbou. Každý se vyrovnává s minulostí. Mnozí hrdinové knihy jsou umělci; hudebník, skladatel, malířka, sběratel obrazů, režisér. Vyjadřují se různými způsoby, hledají slova. Cecílie maluje prázdnotu, Adam složí sonátu pro zemřelou dceru. Ben točí film Dopřej touze spočinout.

Spisovatelka Linda Olsson se narodila ve Stockholmu v roce 1948, manželova práce zavedla rodinu do Afriky, Asie a nakonec se usadili na Novém Zélandu. Zde teprve začala Linda Olsson psát. Její druhý román Sonáta pro Miriam vyšel ve Švédsku v roce 2008, pak v mnoha dalších zemích, česky jej vydal Vyšehrad na podzim 2016.

Stalo se mi po delší době, že jsem byla do příběhu úplně vtažena. Volný den a moje ticho se potkalo s knihou o mlčení. Úžasné! Proto hledám slova, abych vás pozvala ke čtení.

Lenka Ridzoňová

Olsson, Linda. Sonáta pro Miriam. Praha: Vyšehrad, 2016, 256 s.