(ČB 6/2017) Malebný hrad Wartburg je znám především tím, že v jeho zdech pobýval v letech 1521 až 1522 Martin Luther. Napsal zde, mimo jiné, také překlad Nového zákona do němčiny, který se mu po mnoha bezesných nocích podařilo vybrousit na tehdejší dobu do moderní a zároveň srozumitelné podoby. Záměr to byl bohulibý, a tak není divu, že se mu jeho počínání snažil podle legendy překazit sám ďábel. Lutherovi se ho prý povedlo zahnat jedním nepovedeným hodem kalamáře, což dosvědčuje inkoustová skvrna na zdi.
Nejnovější poznatky však dokazují, že událost se odehrála zcela jinak. Nynější kastelán, Prof. Jürgen Zimmermann nedávno oznámil světu jedinečný nález. Při restaurování židle, na které Luther sedával, se ulomilo opěradlo a z jeho duté části vypadl na překvapené restaurátory starý svitek. Po přečtení textu, o jehož pravosti není pochyb, bylo všem jasné, že drží v ruce velmi osobní, neformálním stylem psaný dopis, který chtěl Martin Luther poslat svému příteli Hugovi von Maulsprache.
Díky kastelánově vnučce, se kterou nás pojí mnohaleté přátelství, tak můžu čtenářům Českého bratra exkluzivně zprostředkovat unikátní text.
Pavla Bělíková
Přepevný hrad, 31. prosince 1521
Milý Hugo,
Jak se Ti daří? Doneslo se mi, že churavíš. I mě trápí choroby, hlavně zácpa, způsobená bohatou stravou, kterou mě zásobuje můj dobrodinec. Ve svém úkrytu, jehož jméno Ti nemohu prozradit, se mám jinak velice dobře. Jaro a léto jsou zde nádherné, všude spousta zábavy a vzrušení. Avšak příchod zimy donutil mne uzavřít se ve své podkrovní pracovně a začít psát. Nejprve jsem si krátil chvíli četbou Bible. Celé dny a noci. Nikdy předtím mne nenapadlo, jak nesrozumitelný a nudný je ten 1000 let starý překlad zvaný Vulgata. Proto, abych nepošel nudou, rozhodl jsem se, že Vulgatu přeložím do němčiny a přepracuji do srozumitelnější formy.
Není to ovšem jednoduché. Kastelán von Berlepsch se občas zapomene v hradním sklípku a já pak nemám čím topit. Musím často zatnout zuby, jinak bych si je nad tím překladem pro samé drkotání asi vylámal. Místní pastýř Wolf mi včera donesl kožich z beránka, tak je to lepší. Tuhle mě mohli všichni čerti vzít, když jsem při tápání ve tmě zakopl o židli, a kromě toho, že jsem ulomil opěradlo, při pádu jsem ještě roztrhnul již přepsané stránky Nového zákona. Von Berlepsch mi totiž nedodal louče na svícení. Pokáral jsem ho za to jeho pití. On na to, že nejen chlebem živ je člověk, a protože ten den zapomněl kromě loučí i na mou večeři, rozzuřen hodil jsem po něm kalamář. Jelikož jsem však hlady už skoro neviděl, minul jsem a trefil zeď. Snad ten flek půjde něčím dolů.
Ten jeho výrok o chlebu se mi ale moc líbí, asi jej někde použiju. On je ten von Berlepsch jinak huba nevymáchaná, ale tohle řekl hezky. Taky mi řekl, že když potřebuju víc svítit, abych víc viděl na práci, mám ty blechy psát větší a nebudu potřebovat tolik světla. Napadlo mě, že to není až tak špatný nápad a začal jsem psát alespoň počáteční písmena podstatných jmen velká. Je to i přehlednější.
Hugo, musím teď opět pokračovat ve svém díle. Chtěl bych to mít do jara hotové. Jedenáct týdnů je sice trošku šibeniční lhůta, ale už jsem si něco nastudoval dopředu, aby ten překlad nestál na písku. Snad to k něčemu bude. Ta Vulgata je tu už 1000 let. Kéž by to moje dílo někdo četl aspoň ještě za 500 let. Jak ale budou lidé v těch časech smýšlet? Aby to nakonec nebylo jen házení perel sviním, jak říká ten ožrala von Berlepsch. Ačkoliv… včera mi tu nechal pár lahví opravdu dobrého vína! Trošku si dám a až se zítra vzbudím, opravím tu židli a pošlu ti ten dopis.
Tvůj Martin