(ČB 2/2017) Ruth Šormová, ředitelka neziskové organizace
Mám možnost být v kontaktu i s lidmi, se kterými bych jinak nekomunikovala, třeba proto, že jsou daleko. Můžu sdílet zážitky, vidět fotky, číst zajímavé texty. Mám šanci vidět alespoň část toho, čím žijí moje děti, přátelé, kolegové… Je to také příležitost dát vědět o tom, co je pro mě důležité, širokému okruhu lidí. Mám možnost sledovat průběžně to, co mě zajímá, aniž bych to musela záměrně vyhledávat. Rychlé lze domlouvat cokoliv, třeba i s více lidmi najednou. Facebook je navíc jednoduchý, byť omezený nástroj, jak trochu vystoupit z vlastní „bubliny“ a nahlédnout do prostředí, které by pro mě jinak zůstalo uzavřeno.

Poslechněte si článek:

Petra Procházková, žurnalistka
Nejdřív jsme si myslela, že mi přiblížil svět na dosah, že teď mohu více poznat, o více věcí se podělit s více lidmi… ale teď mi ta informační nenasytnost leze krkem, ztrácím se v kakofonii dat, polopravd a tvrzení, která nemám šanci ověřit… a stále raději čtu knihy osvědčených autorů.

Marek Drápal, počítačový expert a ekolog
Z celé řady důvodů facebook ani jiné sociální sítě nepoužívám.

Jaroslav Pechar, farář
FB se stal stabilní součástí mého života. Je to pro mě standardní kanál, kterým komunikuji s desítkami lidí od nezávazného plkání po klasickou „farářinu“. Jsem v kontaktu s řadou lidí, které bych jinak nepotkával – víme o sobě, máme možnost reagovat na to, co hýbe virtuálním světem a srovnávat svoje postoje. Facebookové diskuse mě nutí k jasným a co možná krátkým formulacím, což jsem již mnohokrát využil i jinde.

Marta Židková, školní spirituálka
Obohatil? Ničím. Zatím. Občas mě zarazí, co kdo o sobě potřebuje veřejně ventilovat. Pojem „přátelé“ mě navíc jemně irituje. Asi mu neuniknu a budu muset být aktivnější co do porozumění i co do sledování. Hlavně kvůli svým dorůstajícím dětem, ale třeba i studentům. Jinak mě spíš leká. Způsob komunikace, závislost být pořád online, jinak prý mi něco důležitého unikne… A čas děsně rychle plyne.

Zdeněk A. Eminger, literát, básník a teolog
Facebook je pro mě jedinečným místem setkávání, agorou postmoderní doby. Díky němu jsem poznal mnoho skvělých lidí, i těch dávno ztracených, a našel nové, skutečné přátele. Je to nástroj, kterým mohu dát vědět o své práci a dělit se s ostatními.

Martin Balcar, koordinátor kampaní Diakonie
Mě obohatil hypotézou, že čím větší introvert na veřejnosti, tím větší extravert na facebooku.

Martin Horálek, dramaturg ČT
Facebook je pro mě symbolem toho, jaká je naše doba, společnost, jací jsme my. Co u mě vyvolává skutečné obavy z nás samých, to je fenomén selfie. Je totiž symbolem světa, jehož středem jsem JÁ. Před časem jsem navštívil Řím. Pouliční prodavači tu na každém rohu k selfie nabízejí tyče. Římští turisté si už nefotí fascinující starověké památky, nenechávají se uchvátit jejich dokonalostí a genialitou umělců. Na facebooku sdělují ostatním, že jsem tu JÁ a Koloseum, JÁ a Pantheon, JÁ a Berniniho sloupořadí… Obrazně řečeno JÁ a Řím, který mi leží u nohou! Tento pocit už v dějinách párkrát lidskou myslí prostoupil. Výsledek na sebe zpravidla nenechal příliš dlouho čekat…

Miki Erdinger, farář
Obohatil mne o kontakt s lidmi, které již tak často nevidím osobně. Mohu sledovat dění, které se nevejde do běžných hlavních médií, a mohu propagovat aktivity, které pořádám nebo se jich účastním. Mám tak také vhled do jiných sociálních skupin, než ve kterých žiju. Mám možnost sdílet se širokým spektrem lidí své názory a zážitky.

Pavla Bělíková, tč. na rodičovské dovolené
Můžu sdílet videa pro rodinu v USA, kontaktovat spolužáky ze školy a podobně. Také se můžu rychle dozvědět důležité věci ze života kamarádů.

Jana Plíšková, redaktorka
Facebook? Co to je, prosím?

DaZ