(ČB 10(2016) V současné době vysílá Armáda ČR vojáky do několika zahraničních operací. Nejvíce vojáků, více než 150, je vysláno do jihozápadní části Afghánistánu na bývalou ruskou leteckou základnu Bagram Air Field. Jejich úkolem je, řečeno vojenským jazykem, podílet se na monitorování bezpečnostní situace v okolí základny, narušovat nepřátelskou činnost a navazovat spolupráci s představiteli místní samosprávy.

Poslechněte si článek:

Do Afghánistánu vyjíždí spolu s vojáky také kaplan. Já jsem odjela na Bagram koncem března; s vojáky ze 43. výsadkového praporu v Chrudimi. Chrudimští výsadkáři, kteří jsou zkušení bojovníci, nemají mezi sebou mnoho žen a jako kaplanku si mě nevybrali; rozhodnutí přišlo z vyššího stupně velení. Upřímně, měla jsem obavy, jak mezi chrudimské bojaře zapadnu, ale během půlroční přípravy jsem pomalu začala nabývat důvěru, že to půjde. A taky moje rodina si na představu mojí půlroční absence v tom období pomalu začala zvykat.

Být s nimi
Práce kaplana v zahraniční operaci má mnoho tváří. Jako nejdůležitější rys svojí práce vidím to, co se zdá být vlastně úplně banální. Totiž přítomnost, s lidmi být. Smysl přítomnosti často podceňujeme. Přemýšlíme nad tím, co bylo, a nad tím, co bude. A to, co zrovna je, nám potom protéká mezi prsty. Ale už z toho, že víme, že pravé Boží jméno je „JSEM“, můžeme vnímat, jak je přítomnost tím nejnaplněnějším časem. A tak se snažím se svými lidmi tady být: při bohoslužbách i na střelbách, na patrolách, při běhu, v posilovně, u čištění zbraní, v jídelně, večer u nealko piva, kafe nebo doutníku. Věřím a doufám, že se tím buduje vzájemná důvěra, která pak otevírá cestu také k osobním rozhovorům.

Kultura pro zpestření
Coby kaplan působím také trochu jako kulturní referent. Život na základně začne být po pár měsících hodně stereotypní. Stále dokola se opakují výjezdy na patroly, čištění zbraní, výcvik, tělocvik, volno, spánek a znova a znova. A tak spolu s vedoucím praporčíkem šíříme nabídku sportovních akcí, přednášek, promítání. Na základně jsou k dispozici místa, kde se dá hrát fotbal, volejbal, ping pong, jsou tu wifi spoty, kino. Naše promítání nebo přednášky organizujeme v kapli, která je jedinou větší místností v prostoru, kde je náš kontingent ubytován. Kaple slouží nejen k bohoslužbám a kulturním setkáním, vydávají se v ní i bojové rozkazy, a tak je tento prostor do života vojáků plně zapojen. Přibližně jednou měsíčně létám do Kábulu, kde sídlí české velení. Mívám zde bohoslužby a příležitost potkat se s našimi lidmi z velení, z polní nemocnice a od pilotů.

Důležití jsou tlumočníci
V misi je kaplan součástí štábu, který však není příliš velký, a tak řada lidí, včetně mě, zastává vedle své hlavní práce ještě povinnosti navíc. Tou mojí je v první řadě starost o afghánské tlumočníky. Naši vojáci, kteří vyjíždějí mimo základnu, jsou totiž často v kontaktu s představiteli obcí, škol a místních samospráv. Velitelé proto potřebují mít vedle sebe tlumočníka a mojí povinností je přidělit tlumočníky do jednotlivých patrol. Mám ale na starosti organizaci jejich dovolených, jejich plat a taky třeba najímání tlumočníků nových. Je to práce, která mi umožňuje být v docela blízkém kontaktu s Afghánci a nahlédnout do způsobu jejich myšlení, kultury, náboženství. Někdy mě ta jinakost rozčiluje, ale i to nakonec patří ke škole života.

   Čas mise je opravdu náročným obdobím. Blízcí vojáků mají strach, zůstávají sami na rutinní život, péči o domácnost, o děti. Vojáci v misi na druhou stranu postrádají normalitu bezpečného života, podporu přátel, blízkost svých milých. Musím říct, že jsem moc vděčná za podporu, kterou má moje rodina od brněnského sboru a kterou mám od sboru i já tady.

   Afghánistán je země rozrytá čtyřiceti lety války, která pokračuje, narušuje politickou stabilitu a znemožňuje jakýkoliv rozvoj. Co my považujeme za běžné, třeba fungující školství, zdravotnictví, armádu a policii, zde funguje velmi omezeně. Přítomnost českých vojáků současnou situaci pochopitelně nezmění. Naše účast však alespoň malým dílem přispívá k udržení křehké stability této země, která by za mírových podmínek mohla být velmi atraktivní. Zvlášť dnes, kdy je migrace často podnícena zhoršenými bezpečnostními podmínkami, je udržení alespoň minimální bezpečnosti velkou nutností.

Gabriela Horáková
vojenská kaplanka na misi v Afghánistánu