(ČB 7-8/2016) V roce 1926 se z trnovanského filiálního sboru stal sbor farní. Ordinovaný presbyter Václav Řezníček však 20. května téhož roku zemřel a sbor zůstal po tři roky neobsazen. Díky obětavosti presbyterů však sborový život pokračoval a v květnu 1929 se sboru ujal 26letý farář Eugen Zelený, vyzbrojen studiem teologie v Praze, Paříži a Princetonu (USA). 

Poslechněte si článek:

Už před příchodem faráře uvažovalo staršovstvo o stavbě sborového domu a dlouhodobě se proto shromažďovaly peníze. Modlitebna a skromné prostory 1. patra byly pronajaty v Řezníčkově domě, bylo ale žádoucí najít místo bližší centru Teplic a s dosahem k nádraží. Tato možnost se naskytla, když soudce dr. Tejkal získal parcelu pro stavbu svého rodinného domku v Teplicích, Meczeryho ulici (dnešní J. V. Sládka), na hranici lázeňské oblasti. Přitom zajistil sousední parcelu pro sbor. V letech 1933–1934 byl domek postaven firmou stavitele Betky podle plánů evangelíka Ing. arch. Miloslava Tejce (později děkana stavební fakulty VUT v Brně). Ten slíbil projektovat i plánovanou sborovou budovu, a když nastal čas, slib splnil. Ostatně posloužil církvi plány na řadu dalších staveb, například kostela v Břeclavi, v Brně-Židenicích aj. (viz ČB 5/15). Tejkalovi však mohli obývat domek jen krátce, roku 1935 se stěhovali do České Lípy, kam byl dr. Tejkal jmenován ke krajskému soudu. Domek odprodal jako faru a staršovstvo se rozhodlo pro stavbu kostela, který tak v jedné linii na faru navazoval.

Řešení interiéru – kazatelnu, stůl Páně a lavice – navrhl br. arch. Placák a jeho bratr vše vyrobil ve své nábytkářské firmě. Sídlo sboru bylo přeneseno do Teplic, ačkoli sborový život probíhal v trnovanské modlitebně. V témže roce se farář Zelený oženil s Olgou Fleischerovou z Loun. Na stavbu kostela se peníze shromažďovaly pomalu, vliv hospodářské krize byl patrný i v možnostech celocírkevní pomoci. Výrazný dar přišel z Holandska, z míst dřívějších osobních kontaktů faráře Zeleného a dr. Tejkala. Dary z holandských sbírek přicházely i v době, kdy už stavba rostla. Ale mnichovská dohoda v září 1938 a závěr onoho napjatého roku dílo přerušily. Hrubá stavba už byla zastřešena, otvory pro dveře a okna zatlučeny prkny. Po záboru pohraničí se podstatná část sboru odstěhovala do vnitrozemí, ale i tak zde zůstal sborotvorný hlouček věrných. Do konce roku 1939 s ním zůstal i farář Zelený, jeho nástupcem do 28. 2. 1941 se stal vikář J. B. Kužel, po něm nastoupil vikář Břetislav Chlebníček a zůstal zde do 31. 8. 1946. Sborečku sloužila stále trnovanská modlitebna a Českobratrská církev evangelická zde konala česky (!) bohoslužby po celou dobu okupace. Když byla část fary obsazena německými obyvateli, stísněnost poměrů se promítla do života vikářů. V době okupace i při zmatcích poválečných změn byl oporou sboru kurátor Jaroslav Kohout.

Po skončení 2. světové války v roce 1945, po odchodu německých občanů, se české pohraničí nově osidlovalo. Také na církev čekal složitý úkol: Začít obnovovat českobratrské evangelické sbory. Tehdy synodní rada vyzvala zkušené faráře, aby se práce v pohraničních sborech ujali. Po mnohaletém působení v Písku této výzvy uposlechl i farář Zdeněk Somolík a 1. 9. 1946 nastoupil v Teplicích.

Staršovstvo se spolu s farářem rozhodlo pro dostavbu budovy, kterou začali trnovanští evangelíci stavět před válkou. Zvolená stavební komise vypsala na dostavbu chrámu sbírku vděčnosti (v r. 1947 vybráno asi 77 000 korun) a vyhlásila se dvouletka dostavby (celkový náklad činil asi 400 000 Kč). Darem přispěla synodní rada (61 650) a Jeronýmova jednota (50 000). Pomocí dalších půjček (SR, spořitelna) a díky velké obětavosti členů sboru se podařilo dílo dokončit. Při slavnostním otevření modlitebny v roce 1949 kázal synodní senior Josef Křenek velmi příhodně na text z prorocké knihy Izajáš 54,1–3: „Rozšiř místo stanu svého i čalounů příbytků svých roztáhnouti nezabraňuj, natáhni i provazů svých a kolíky utvrď. Neboť napravo i nalevo se rozmůžeš.“

Mnohé bylo doplněno, pořízeno a vykonáno v průběhu dalších let: 1950 – mohutný dřevěný lustr v ceně 28 000 Kč věnovali členové teplického sboru ze Zelova 1954 – přeneseny varhany z původní německé modlitebny v Dubí 1970 – instalováno elektrické topení pod lavicemi, peníze opatřil farář Zelený z ciziny 90. léta – opravena fasáda kostela a postaven nový plot 2008 – provedena generální oprava varhan (finanční pomoc od SR, města a sborová sbírka) 2014 – rekonstrukce plynového topení v suterénu kostela (příspěvek města a sborová sbírka) 2015 – rekonstrukce fary díky daru Jeronýmovy jednoty, obětavé pomoci bratří a sborové sbírce

A tak tu máme sborový dům, který na sobě nese pečeť obětavosti, odvahy, lásky, víry. „Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé. Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný.“ Ž 127,1

Věra Grögerová, kurátorka sboru ČCE v Teplicích