Archiv pro rubriku: Moje církev

Medaile vděčnosti v heřmanoměsteckém sboru

(ČB 9/2021) V rámci rodinných bohoslužeb v našem heřmanoměsteckém sboru, které se konaly 27. června 2021, jsme zažili krásnou chvíli. Bratr farář Ondřej Titěra, člen synodní rady, předal pamětní Medaili vděčnosti bratru Břetislavu Netolickému za jeho dlouholetou službu presbyterskou (1963–2020) a kurátorskou (1972–1973; 1996–2017). V průběhu svého působení ve staršovstvu a na místě kurátora ve sboru v Heřmanově Městci bratr Netolický velmi přispěl k budování a prohlubování společenství víry a důvěry. V letech 1972–73 měl odvahu vzít na sebe odpovědnost v době sborové krize; tehdy ve funkci kurátora významně přispěl ke zklidnění a překonání sporů ve sboru. Vždy usiloval o to, aby byl sbor otevřen nově příchozím a sám k tomu svým vstřícným přístupem velmi přispíval. Staral se o dobré ekumenické vztahy s ostatními církvemi ve městě a také o partnerství s německým sborem v Lahru. Bratr Netolický byl (a stále je) činný nejen ve sboru, ale v porevolučních letech se podílel i na životě města jako místostarosta. Také touto činností naši církev dobře reprezentoval.

Pokračování textu

Poradní odbor ekumenický

(ČB 9/2021) Synodní rada disponuje mnoha poradními odbory, které se zabývají různou, úzce specializovanou agendou. Protože poradních odborů je velké množství a není jednoduché se v nich zorientovat, připravili jsme cyklus, v jehož rámci se na jednotlivé poradní odbory zaměříme. Oslovili jsme zástupce konkrétního poradního odboru a položili mu následující otázky:
1. Představte prosím krátce váš poradní odbor.
2. Čím se aktuálně zabýváte?
3. Co vás těší, co se vám daří a co vám naopak dělá největší starosti?
4. Jaké impulzy byste chtěli církvi předat do budoucna?

Tentokrát jsme oslovili Pavla Rumla, předsedu poradního odboru ekumenického.

Pokračování textu

Farářské táborové ohlédnutí

(ČB 9/2021) YMCA Braník je dost úzce propojena s branickým evangelickým sborem a účast faráře na akcích YMCA je vítána. Sluší se poznamenat, že to tak nebylo vždy a když v osmdesátých letech okolo Aleše a Marty Drápalových tábory začínaly, nesetkaly se u mého předchůdce s valnou podporou, spíše naopak. Snad ale také i proto ode mne nikdo neočekává, že bych v jejich organizaci měl převzít nějakou zásadní úlohu.

Pokračování textu