Úvodník

Na válečné stezce

Před sto lety vypukla Velká válka, nejstrašnější konflikt v dějinách. Z učebnic ji známe jako první světovou. Spousta něčích synů, manželů a otců musela tehdy narukovat. Bylo jim teskno, měli strach, byla jim zima. A mnozí se vrátili zmrzačeni či nemocní, nebo se nevrátili vůbec a dodnes se neví, kde jejich život vyhasl. Píše se o deseti milionech padlých vojáků a šesti milionech civilistů, kteří zemřeli na následky bojů, hladu či nemocí. V rubrice Téma se Velké válce věnuje Tomáš Pavelka a Jiří Tengler, v Posledním slovu Pavla Bělíková.

Kdysi si leckdo odvážně prozpěvoval písničku Válka je vůl, s níž v roce 1968 přišla kapela Synkopy 61, která reflektovala ubohost zelených mozků a nesmyslnost zpolitizovaného vojákování. V biblické úvaze si s tímto zlidovělým heslem pohrává vojenský kaplan Pavel Ruml.

I dnes hoří ve světě několik válečných konfliktů. A doplácí na ně ti nejslabší – ženy, děti a starci. Z nich se rodí migrační vlny. Víte, že dnes za hranicemi Libanonu žije ve stanových lágrech milion utečenců ze Sýrie? Jak rychle budou přibývat na Ukrajině? Petr Kratochvíl, ředitel Ústavu mezinárodních vztahů, rozebírá v příspěvku „Nacionalismus jako nová imperiální ideologie Ruska hrozby pro dnešní svět“.

Kdo se chce dozvědět, jak pracuje vojenská kaplanka a evangelická farářka ve vojenském výcvikovém středisku, nechť si přečte rozhovor s Gabrielou Horákovou. A jak se stavíme k obraně vlasti? To nám řeknou odpovědi na Otázku na tělo.

I když Velká válka přinesla také některá pozitiva, jako je třeba vynález náramkových hodinek, nebo nesporný pokrok v medicíně, doufejme, že o válkách budeme nadále jen číst jako o strašných historických událostech, ale že nebudou součástí našich životů.

To a inspirativní čtení na léto vám, milí čtenáři, přeje
Daniela Ženatá

Obsah čísla

ŘEČ MÍST, KDE SE SCHÁZÍME

Pokladnička a svícen – O. Macek

TÉMA

Velká válka na malém městě – T. Pavelka
Dopis pradědečkovi do 1. světové války – J. Tengler
Rozhovor s vojenskou kaplankou Gabrielou Horákovou – D. Ženatá
Putin sjednotitel.  Nacionalismus jako nová imperiální ideologie Ruska – P. Kratochvíl
Otázka na tělo: S jakými pocity byste šli bránit vlast?

CÍRKEV ŽIJE

Synod 2014 – Jakým směrem se vydáme v době samofinancování? – D. Ženatá
Českobratrská církev evangelická ve svých sborech v pohraničí – P. Čapek
Deset dnů reformace – W. Rohloff
Noc kostelů ve Dvakačovicích – živé sklo – D. Ehmig
Noc kostelů v Praze na Jarově – výstava rodiny Hachlových – E. Plzáková
Noc kostelů v Břeclavi – kostel zavřen pouze zdánlivě! – J. Zámečník
Noc kostelů v Kralovicích – Nad fotkami i na věži – M. Pumrová
Noc kostelů v Brně v Blahoslavově domě – A. Hauserová
YMCA: 170 let a stále svěží! – J. Pechar
Už 90 let je bývalá hranická „Solárna“ opět kostelem – P. Lukášová

MOJE CÍRKEV

Rozhovor s Petrem Brunou: Fundraising je hledání zdrojů – D. Ženatá
Pražský seniorát – Z. Skuhrová
Církevní rok se potkává se školním. Příručka pro nedělní školu – L. Ridzoňová a kol.

 DIAKONIE

Diakonie slaví 25. výročí obnovené činnosti – P. Hanych

HUDBA

Povolání sborového kantora J. Schneidra – L. Ridzoňová
Rozhovor s Petrem Běťákem: Radosti sborového kantora – R. Čunderlíková
Nová píseň – Chvaliž Hospodina – L. Moravetz

 SLOVO

Pro děti: Biblický zvěřinec – Slepice a kuřátka – L. Ridzoňová
Rozhovor s lingvistkou B. Bradbrookovou: Hledání pravdy a pokory – J. Šulc
80 let Barmenského teologického prohlášení – P. Pivoňka

 RECENZE

Petr Hlaváček: Kacířská univerzita – J. Šulc

 

Úvodník

Duch věje, kam chce

Zkuste chytit vítr. Fouká, kam chce; vidíme pohyb větví a třepetající se listí, ale vítr vidět není. Až důsledek jeho působení. Někdy to může být pěkná vichřice, která láme stromy a bere střechy. A jako je nezachytitelný vítr, je těžké zachytit vanutí Ducha svatého.  Stokrát si můžeme říkat, že přece věje, kam chce, a přesto nás znovu a znovu překvapuje.

V osmdesátých a devadesátých letech minulého století docházelo v mnoha sborech k probuzení, bolestným rozkolům a odchodům celých skupin do letničních a charismatických společenství. V některých evangelických sborech však za osvíceného působení moudrých farářů k odchodu nedošlo – na obsahu víry se shodli a rozdílné způsoby, jak víru prožívali, si dokázali vzájemně tolerovat. V rubrice Téma najdete hned dva příspěvky s tímto námětem ze sboru v Praze-Braníku. Článek tehdejšího faráře Luďka Rejchrta a rozhovor s nynějším farářem Jaroslavem Pecharem, který byl tehdy aktivním členem sborové mládeže. Vyznat se v množství směrů a proudů dnešní náboženské plurality nám pomůže v úvodním textu přední český religionista Zdeněk Vojtíšek .

Mnozí známe a zpíváme písně z Taizé. O tomto vpravdě ekumenickém společenství a světovém fenoménu píše Jana Škubalová v rubrice Církev žije. A že Duch odtud mocně duje už padesát let, dosvědčují všichni, kdo tam byli. Možná nemusíme jezdit až do Francie. Dům setkávání na Travné přitahuje lidi s podobnou touhou po prožití a naplnění víry, jak se dočteme v rozhovoru s organizátorem pobytů Jaredem Kenningem.

Duch věje, kam chce, vidět není, ale jeho působení cítit je. Možná stačí jen chtít a vnímat, stejně jako když námořník na začátku plavby rozvine plachty a doufá v dobrý konec plavby.

Inspirativní čtení přeje všem čtenářům
Daniela Ženatá

Obsah čísla:

ŘEČ MÍST, KDE SE SCHÁZÍME
Varhany – O. Macek

TÉMA
Evangelikalismus – Z. Vojtíšek
Rozbíjet falešné předsudky. Rozhovor s J. Pecharem – O. Kolář
Duch svatý v životě církve – L. Rejchrt
Otázka na tělo: Jak pociťujete působení Ducha svatého ve svém životě?

CÍRKEV ŽIJE
Ve stodole na Sázavě je otevřeno – D. Ženatá
Taizé – J. Škubalová
Vanutí Ducha na „konci světa“ – D. Ženatá

MOJE CÍRKEV
Senioráty se představují: Horácký seniorát – R. Černý
Daň z kostelů snad ČSSD nenavrhne – P. Šilar
Slavení 600. výročí podobojí – M. Lukešová
Rozhovor s Evou Šormovou, farářkou Jednoty bratrské – J. Kirschner

DIAKONIE
Diakonický hospic slavil desáté narozeniny – R. Kopecká, ph
SOS Centrum Diakonie v novém – V. Víchová, ph

HUDBA
Nová píseň – Přijď Duchu svatý, přijď – L. Moravetz

SLOVO
Pro děti: Biblický zvěřinec – Páv – L. Ridzoňová

RECENZE
Slavomil Hubálek: Zpovědník vrahů – J. Plíšková
Paul Johnson: Ježíš – L. Ridzoňová

 

Úvodník

Reakce na akci

Podle Třetího Newtonova zákona (vzpomeňme na hodiny fyziky) platí: „Každá dvě tělesa na sebe vzájemně působí stejně velkými silami opačného směru; jedné síle se říká akce, druhé reakce. Akce a reakce současně vznikají a současně zanikají.“

Ačkoliv by se mohlo zdát, že se tedy silové účinky obou těles vzájemně ruší, není to tak. Jednoduchý experiment nás o tom přesvědčí: když dostanete od někoho facku, na tváři se objeví červený otisk ruky, která facku dala. Obě síly se tedy nemohly vzájemně vyrušit – jak by jinak vznikl onen červený otisk? V širším než fyzikálním pojetí jsou právě reakce na nejrůznější akce to, co posouvá lidstvo kupředu. Snad i ta facka. Reakcí na příliš zkostnatělé poměry je anarchie, reakcí na sešněrované nepochopení a utiskování žen feminismus. Přísnou výchovu střídá liberální, a když se zjistí, že to je už moc, vracíme se v jakési spirále k některým opuštěným důrazům, jež vyvolávají zase novou reakci. V hlavním článku rubriky Téma se tuto zkušenost pokouší uchopit Tomáš Pavelka v článku s příhodným názvem Dějiny se opakují.

Dva rozhovory v tomto čísle přinesou nekonvenční přístup k životu. V prvním zpovídal Ondřej Kolář idealistu a kavárníka, který se zabývá veřejným prostorem a proslavil se tím, že umisťuje na různá místa piana k veřejné produkci. Denně chodím kolem jednoho na hlavním nádraží v Praze a druhého v nádražní hale v Pardubicích. A vždy mně zvedne náladu, když u klavíru někdo sedí a hraje. Druhý rozhovor s alternativním revolucionářem Vojtou Veselým přináší Jana Plíšková. Znáte někoho, kdo bydlí v zimě v létě i s rodinou v jurtě? Prosím, seznamte se na straně 21.

Určitá vzpurnost a nechuť podřizovat se autoritám nás evangelíky provází už od dob reformace. Nechť jsme schopni naše chování motivovat touhou po reakci na akci s objevováním nového a přínosného. Aby se reakce nestala jen zapšklým kverulantstvím.

Inspirativní čtení v rozkvetlém máji přeje všem čtenářům
Daniela Ženatá

Obsah čísla

ŘEČ MÍST, KDE SE SCHÁZÍME
Lavice – O. Macek

TÉMA
Akce a reakce. Dějiny se opakují – T. Pavelka
Rozhovor s Ondřejem Kobzou: Jsem idealista, který se drží při zemi – O. Kolář
Otázka na tělo: Po čem se vám stýská ze „starých dobrých časů“?

CÍRKEV ŽIJE
Volnosti napospas. Rozhovor s Vojtou Veselým – J.  Plíšková
Herlíkovické setkání – V. Zikmund
Sboropění pod Hostýnem – J. Schneider
Margot Käßmannová: Luther je symbolem reformace – D. Ženatá

MOJE CÍRKEV
Žít podle zákona Kristova – 600. Výročí podobojí – P. Keřkovský
Prohlášení 33. konventu Ústeckého seniorátu

DIAKONIE
Davide, děkujeme! – P. Hanych

HUDBA
Nová píseň – Mnohorozměrný zpěv – L. Moravetz

SLOVO
Pro děti: Biblický zvěřinec – Psi a štěňata – L. Ridzoňová
Evangelické kafe – J. Jandová Stehnová

RECENZE
Cesta církve VII
Petr Sláma: Nové teologie Starého zákona a dějiny

Úvodník

My evangelíci

Téma velikonočního čísla je Vyznáváme. V dnešní době se obsah tohoto pojmu poněkud posouvá: vyznávám, že jsem hajdalák a nesplnil jsem to a to, vyznávám se z obdivu k nějaké celebritě… Ale co vyznávám jako křesťan a evangelík?

Vyznávat komu nebo čemu věřím, je jaksi nemoderní, působí trochu zkostnatěle.  Jde však o to stručně a jasně postihnout to podstatné. Jak vlastně vznikla na prahu novověku různá vyznání? Při prosazování „pravého křesťanství“ v reformační době člověk musel být – podle víry své vrchnosti – buď luterán, nebo kalvinista, nebo anglikán, nebo římský katolík; nic mezi tím a také nic jiného. Vývojem konfesionalizace nás provede v hlavním článku rubriky Téma historik Zdeněk R. Nešpor.

Abychom se jako evangelíci vyznali sami v sobě a svých kořenech – k tomu nám pomohou další příspěvky o České a Bratrské konfesi, o konfesi reformované čili helvetské a luterské neboli augsburské. Na velikonoce snad trochu těžší čtení sneseme. Poprvé nás budou provázet kresby akademické malířky Petry Fischerové, se kterou jsme navázali spolupráci a obrázků k publikování od ní získali pro budoucí použití více.

Znaveni četbou o konfesích můžeme o pár stránek dál přijmout pozvání do zlínského divadla na představení Labyrint světa a ráj srdce, které nám představí v rozhovoru jeho spoluautorka a režisérka Hanka Mikolášková. Díky neotřelému podání se můžeme seznámit s dílem Komenského, velikána, na kterého jsme sice hrdi, ale skutečně ho většinou známe spíše z dvousetkorunové bankovky. A zapálené evangelictví, které čiší z kreativní umělecké šéfky, by určitě ocenil i Komenský.

I z dalších příspěvků – rozhovoru s novým ředitelem Diakonie či odcházejícím pracovníkem ekumenického oddělení ústřední církevní kanceláře je znát, že vyznání je cosi pevného, na čem lze stavět a co se v životě projeví různě bohatě a košatě. To máme prostě my evangelíci společné.

Požehnané velikonoční svátky a inspirativní čtení všem čtenářům přeje
Daniela Ženatá

Obsah čísla:

ŘEČ MÍST, KDE SE SCHÁZÍME
Křtitelnice – O. Macek

TÉMA
Konfesionalismus v (české)církevní historii – Z. R. Nešpor
Bratrská a česká konfese – E. Melmuková
Helvetská konfese neboli vyznání reformované – E. Melmuková
Luterská konfese neboli vyznání augsburské – M. Grombiřík
Pietismus – P. Filipi
Otázka na tělo: Kterou část vyznání víry těžko přijímáte a proč?

CÍRKEV ŽIJE
Abychom Komenského neznali jen z dvoustovky.
Rozhovor s režisérkou Hanou Mikoláškovou – D. Ženatá
Bílé deštníky a balonky na Karlově mostě. Den pro Kubu 2014 – D. Ženatá

MOJE CÍRKEV
Senioráty se představují: Jak žije Východomoravský seniorát – V. Buzek
Pozvání k oslavě: 600. výročí podobojí – R. Mazur

DIAKONIE
Ze života na zámku do života v Praze.
Rozhovor s novým ředitelem Diakonie Petrem Haškou – P. Hanych

HUDBA
Nová píseň – Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Žalm 22 – L. Moravetz

SLOVO
Pro děti: Biblický zvěřinec- Včela – L. Ridzoňová

RECENZE
Lengerke, Schrömes: Youcat – Modlitební knížka pro mladé – Š. Grauová