(ČB 10/2021) Opusťme grafické znázornění vývoje církve, které nechává od letnic růst jeden kmen a z něj pak nechává vyrašit tu tlustší, tu tenčí větve. Od počátku to bylo hodně divoké houští. Představě jedné církevní organizace výrazně nahrál až rozpad Římské říše, kdy se církevní struktura stala jedinou zárukou pořádku. Pokud zůstanu u obrazu stromu, tak si církev po roce 313 přirovnejme k vyšlechtěné bonsaji. Ve čtvrtém století už jsou pilně vyštípávány a odřezávány ostatní pruty i nepohodlné větvičky a kmínek je kroucen tak, aby vyhovoval státním zájmům nabídnout lidu jednotící ideu pro zachování pořádku.
