(ČB 5/2018) Když začíná mail oslovením „vážená paní magistro“, tuším, že píše někdo necírkevní. „Máme se rádi a chceme se vzít… mohla byste nás oddat? Já ani můj partner nejsme z žádné církve…“ Tak nějak naše seznámení začíná. Je fajn, že společnost od církve něco čeká. Někdy potřebuje dvojice „jen“ vytrhnout trn z paty, protože matrikářka nemá čas nebo snoubenci nesplňují podmínky postavené ze strany jiné církve. Někomu se zase líbí budova kostela, svatba bude mít slavnostní ráz. Někdo „svatbu s farářem“ zažil u nějakých přátel a líbilo by se mu to podobně.

Poslechněte si článek:

(ČB 5/2018) Anketa, kterou jsme pro vás připravili, se týká církevních škol, a tedy i tématu tohoto čísla. Církevní školy totiž k „dobrým věcem“, které naše církev i pro nevěřící většinu naší společnosti dělá, nepochybně patří.
Chtěli bychom, aby naše děti studovali raději ve škole církevní? A proč? Na to jsme se ptali rodičů žáků všech škol Evangelické akademie i žáků samotných, a měli jsme záměrně na mysli právě tu část populace, která s církví nic společného nemá. Jistě že jsme se nedozvěděli nic světoborného, ale určitou představu o postoji těchto rodičů nebo žáků jsme získali.

Poslechněte si článek:

(ČB 5/2018) Proč ne? – poslal. To, zda je škola církevní, by ale nebyla má první otázka. Daleko důležitější roli by hrála kvalita školy, pedagogů i toho, co všechno škola může nabídnout. Zároveň si myslím, že je velmi důležité, aby děti brzy pochopily, že život v kostele a život mimo něj je jeden a tentýž. Daleko větší smysl mi proto dává výuka náboženství v „normálních školách,“ kde se s vírou mohou setkávat děti z kostela společně se svými spolužáky, spíše než vytváření izolovaných ostrůvků v podobě škol církevních. Je mi tak líto, když někteří z našich pastýřů na tuto důležitou misijní činnost ve svém nejbližším okolí nemají čas či na ni nekladou dostatečný důraz.
Marek Tichý, technický manažer nadnárodní společnosti

Poslechněte si článek: