Archiv autora: Gabriela Malinová

Recenze

P. Zimmerling: Evangelická mystika

(ČB 6/2019) „Mystika je katolická. Mystika a protestantismus se k sobě nehodí.“ Touto větou Peter Zimmerling svoji novou knihu Evangelická mystika začíná a vskutku by si nemohl zvolit úvod přiléhavější, pregnantnější a provokativnější. Toto stanovisko se totiž stane výchozím bodem pro jeho úvahy, jejichž cílem je čtenáři nabídnout alternativní mínění.

Poslechněte si článek:

Hned za humny ovšem Zimmerling naráží na první zásadní úskalí – totiž na problematiku definice mystiky. Proto se této otázce věnuje poměrně obšírně a pojem mystika explicitně chápe jako „duchovní zkušenost setkání s Bohem“. Je nasnadě, že taková definice by ve své vágnosti naznačovala, že mystiků kolem nás běhají celé davy. Pokračování textu →

Slovo

Má duše pospíchá

(ČB 6/2019) Počítal jsem roky a zjistil, že mám méně života před sebou, než jsem dosud prožil.
Cítím se jako dítě, které vyhrálo krabici bonbónů: první sní s požitkem, ale jak jich ubývá a požitek se vytrácí.

Poslechněte si článek:

Nemám čas na nekonečné konference, kde se diskutuje o statutech, pravidlech, postupech a vnitřních předpisech s vědomím, že se stejně ničeho nedosáhne. Už nemám čas snášet lidi, kteří bez ohledu na věk nikdy nedospěli. Už nemám čas bojovat s průměrností. Nechci být na schůzích, kde nafouklá ega šplhají vzhůru. Pokračování textu →

Slovo

Poslední slovo: Jak pohřbít tradiční rodinu

(ČB 6/2019) V Novém prostoru mě kdysi zaujal článek s názvem Stesk po „tradiční“ rodině. Autor měl v kontextu tehdy probíhajících diskusí o potratech v Polsku, homosexuálních manželstvích a feminismu potřebu připomenout, co termín tradiční rodina doopravdy znamená.

Poslechněte si článek:

Šlo o rodinu, která takto fungovala ještě před 120 lety. Žena byla za svůj život i patnáctkrát těhotná. Některá těhotenství skončila potratem, pár dětí se narodilo mrtvých, některé se nedožily dospělosti Pokračování textu →

Archiv 2019

Český bratr 5/2019. Téma: Očekávání

Úvodník

To za dřívějšího pana faráře nebylo

Co očekává sbor od nového faráře? A co farář od sboru? V evangelickém presbyterně-synodním zřízení, když je farář na sbor volen staršovstvem, by to mělo být předmětem rozhovorů před jeho kandidaturou a volbou.

Poslechněte si článek:

Očekávání je jemné předivo představ a plánů, toho, co je zvykem a co bychom si přáli, aby bylo jinak, vzpomínek na dětství a na poměry ve sborech, které člověk blíže zná. Jsou sbory, které mají jasnou představu, co by mělo fungovat a jak, jsou sbory, které tolerují obdarování a kreativitu kandidáta. V minulosti se přísněji pohlíželo na vše, co se očekávalo, včetně chování dětí z fary a života rodiny faráře – to už je naštěstí většinou pryč.

Jsou faráři, kteří uvěřili v až dospělosti a vycházeli z teologických studií bez představ o práci ve farním sboru. Proto existuje již desetiletí systém bohosloveckých praxí a hlavně vikariát po ukončení studia. Pod vedením zkušeného kolegy (mentora) se vikář seznamuje s prací ve farním sboru po dobu jednoho roku, aby zažil všechny typy shromáždění i akcí, které může očekávat po nástupu na samostatné farářské místo.

Přes všechna opatření jsou a asi vždycky budou různá očekávání ze strany sborů i farářů. A jsou proto nadmíru důležité rozhovory, vyjasnění pozic a předestření představ o všem, co se farářské práce týká. Kdo nic neočekává, nezažije možná zklamání. Ale ani radost z podařeného díla.

Milé čtenářky a milí čtenáři, doufám, že rubrika Téma naplní vaše očekávání.

Daniela Ženatá

 

OBSAH ČÍSLA

TÉMA

MOJE CÍRKEV

DIAKONIE

SLOVO

RECENZE