(ČB 12/2020) Hledáme novou strategii církevní práce, která bude odpovídat současným podmínkám, především tomu, že brzy budeme muset žít „za své“. Nejde však jen o to. Společenské změny nás současně vedou ke stále obnovované otázce: Jak uspořádat život našich sborů i církve jako celku, abychom skutečně nesli evangelium do světa, ve kterém je nám dáno žít a do kterého jsme posláni? Na co soustředit síly, jak hospodařit s prostředky, které máme?
(ČB 12/2020) Před dvěma lety, když bylo naší českobratrské církvi sto let, vyšla kniha modliteb Vždyť se mnou jsi ty… Uspořádali ji Iva Květonová, Ondřej Macek a Lenka Ridzoňová, vydal ji a následně distribuoval nosislavský sbor. Kniha do pár měsíců zmizela z pultů knihkupectví, ze zásob sborových kanceláří i ze skladu nosislavského sboru.
(ČB 12/2020) Tomáš Halík se vyznačuje odvahou dívat se nepříjemným situacím do tváře. Některým lidem tím imponuje, jiným vadí. Jeho nová kniha Čas prázdných kostelů, jejíž jádro tvoří kázání pronesená od Popeleční středy k Letnicím zčásti bez účasti obce věřících v kostele Nejsvětějšího Salvátora, tuto jeho schopnost potvrzuje.
(ČB 12/2020) Když jsem dočítala Komenského knihu Unum necessarium, napadl mě obraz trychtýře. Směřování k jednomu úzkému otvoru na konci. Při pohledu do trychtýře vidím otvorem světlo.
„Velikým ziskem je zbožnost, která se spokojí s tím, co má. Nic jsme si na svět nepřinesli, nic si z něj neodneseme; spokojme se s tím, že máme pokrm a čím bychom se přikryli….“ (1Tm 6,6–9)