Archiv autora: CB

Čeští bratři v Americe. Plaveme v tom společně

Český bratr 11/2012.

Ve dnech 20.–22. září 2012 se v hlavním městě amerického státu Maryland, v koloniálně starobylém přístavním městě Annapolis, konala konference, připomínající dvacet let partnerství mezi ČCE a Presbyterní církví USA. Naši církev zastupovalo šest účastníků z České republiky: Jiřina Kačenová a Petr Peňáz, který je předsedou American Working Group  při ekumenickém oddělení synodní rady, za kaplanskou službu Vendula Kalusová, za ústředí církve Eva Benešová, za Diakonii ČCE Tomáš Pometlo a za Evangelickou

Jiřina Kačenová, farářka z Letohradu

teologickou fakultu Petr Sláma. Přijel také farář Ondřej Stehlík, který nyní působí v New Yorku. A farářka Karen Moritzová, koordinátorka společných akcí vyslaná do Prahy ústředím Presbyterní církve USA v Louisville. Pořadatelem konference nazvané //Walking Together// („Jdeme společně“) bylo toto ústředí, zastupoval ho tajemník pro Blízký východ a východní Evropu (!), Egypťan Amgad Beblawi. Hostitelem konference byl sbor v Annapolisu, jehož členové se o nás a zhruba třicet dalších amerických účastníků vzorně starali. Patří jim náš srdečný dík.

Ne že by vzájemné kontakty začaly teprve před dvaceti lety. Tehdy se ale konala první brigáda, zorganizovaná z americké strany paní Betty McGinnisová, která je hybatelkou společných akcí podnes. Dvě desítky Američanů tehdy spolu spolu se skupinou mládeže od nás pracovaly ve středisku Diakonie v Kloboukách u Brna, o několik let později také v Bělči, v Brně a na Hvozdnici. Z celocírkevně pojaté akce se díky nápaditosti a vytrvalosti konkrétních jednotlivců stala dvojstranná spolupráce (nejprve stavební, později při výuce angličtiny, společných brigádách a táborech) mezi sborem v Annapolisu a sborem v Letohradu. Partnerství těchto dvou sborů je fakticky páteří mnoha dalších kontaktů.

Čilé a pravidelné jsou kontakty mezi ETF UK a Columbia Theological Seminary poblíž Atlanty. Kromě zhruba desítky lidí od nás, kteří v Atlantě studovali, přijíždí v rámci jejich výběrového kurzu //Alternative Contexts// každoročně na dva týdny do ČR a Maďarska skupina amerických studentů a vyučujících. Kromě setkání na fakultě pak navštěvují sbory i historicky zajímavá místa. Samotné cestě předchází příprava (především četbou), po návratu píší účastníci zprávy a diskutují o svých dojmech. Jak v Annapolisu zmínil profesor George Stroup, v Praze se takto za posledních patnáct let vystřídala více než stovka studentů. Dnes působí jako faráři a farářky ve sborech a pro mnohé z nich znamenala teologická exkurze do Čech vrcholný okamžik jejich studia.

 

Eva Benešová, Vendula Kalusová a Petr Sláma za Bílým domem

V říjnu roku 2008 byl podniknut pokus iniciovat partnerství mezi dalšími českými a americkými sbory. Do Prahy přijeli zástupci osmi presbyterních sborů. Po úvodním semináři v Praze a návštěvě ve sborech vzniklo dalších osm mezisborových partnerství. Toto partnerství někde spíše kvete, jinde spíše uvadá. Jak napomoci tomu prvému a jaké jsou příčiny toho druhého, to bylo tématem letošního setkání v Annapolisu.
Obtíže jsou nasnadě: dělí nás Atlantik, jen na východní pobřeží USA je to  minimálně deset hodin letu. Partnerství s mnohem bližšími sbory v Německu či Nizozemí leckdy také uvadají, často s odchodem hlavních tahounů na jedné nebo druhé straně. Cizí jazyk vždy vyřadí velkou část sboru. Ekonomická krize podlamuje možnosti sborů finančně podpořit cesty účastníkům návštěv. Zásadnější otazník, který visí nad podobnými družebními podniky, se samozřejmě týká toho, co si vlastně po hlasitých objetích a uvítacích frázích říci, proč se vůbec setkávat, když často vázne rozhovor i uvnitř jednotlivých sborů.
Přesto si myslím, že přátelství s americkými presbyteriány může našim sborům přinést inspiraci a povzbuzení. Jsou to Američané, přičinliví a optimističtí. Věci si rádi definují jako project (čti proudžekt), a poté, co tak učiní, nepoleví, dokud jej nerealizují. Nepřijedou jenom na výlet, spíše náš sbor rozpohybují otázkou, co společného zde podnikneme. Při rozhovorech padly také návrhy na společnou českoamerickou pomoc v některé třetí oblasti světa.

A jsou to presbyteriáni, podobní nám svým střízlivým myšlením. Na ekumenickém spektru představují ve své zemi podobně jako my zanedbatelnou menšinu, úzkou výseč mezi evangelikály a katolíky. Jsou mnohem zbožnější než průměrný českobratrský evangelík (měřeno například samozřejmostí, s jakou se společně pomodlí před jídlem, nebo typem písní), protože americká společnost jako celek je zbožnější. Ale neuhýbavě promýšlejí svou roli ve společnosti. Navzdory republikánské minulosti patří dnes většinou k příznivcům demokratů.

 

Betty Mc Ginnis, spiritus agens česko-amerických vztahů

V některých otázkách celospolečenské diskuse stojí na liberální levici: ať už postojem k zahraniční politice USA (ústy svého vedení kritizují stát Izrael na obsazených územích i americké vojenské angažmá na Blízkém východě) nebo k aktuálním celospolečenským otázkám (například vztah k homosexualitě). Spíše než Evropa leží dnes Američanům na srdci Latinská Amerika nebo Blízký východ. Evropa je pro ně ale kontinentem klasiky (teologické, umělecké) i jakési záhadné nerozhodnosti a podivínství, pro něž ale mají – alespoň američtí presbyteriáni –  ve svém kolektivním vědomí stále slabost. Právě s americkými presbyteriány si český bratr uvědomí, že ve společenských i církevních krizích plaveme společně.

Petr Sláma

 

Diakonie má novou veřejnou sbírku. Rozhovor s OlgouMutlovou

Český bratr 11/2012.

Diakonie ČCE má nové číslo účtu veřejné sbírky: 359 6666 359/0800.

Prosíme vás všechny, kdo Diakonii podporujete, abyste si tuto změnu poznamenali. Věříme, že nové číslo je také snadněji zapamatovatelné. Variabilní symboly konkrétních středisek a projektů Diakonie zůstávají v platnosti. Na téma veřejné sbírky jsem pozval k minirozhovoru kolegyni Olgu Mutlovou, která má tyto záležitosti v Diakonii na starosti.

Olgo, co přesně je veřejná sbírka a k čemu slouží v Diakonii?
Veřejná sbírka je získávání a shromažďování finančních prostředků od různých dárců pro předem stanovený veřejně prospěšný účel. Dárci mohou být osloveni například na veřejných prostranstvích při různých benefičních akcích, koncertech nebo adresným oslovením poštou, e-mailem a podobně. Každá veřejná sbírka musí být vyhlášena v souladu se zákonem č. 117/2001 Sb. o veřejných sbírkách. Stát si tak může ohlídat, zda účel sbírky není v rozporu s bezpečností státu, ochranou veřejného pořádku, ochranou majetku nebo ochranou práv a svobod druhých. Diakonie má vyhlášenu veřejnou sbírku již od roku 2009 pod názvem „Dar s velkým D“ a její výtěžek je určen na podporu práce ve střediscích a na zvýšení kvality života uživatelů našich služeb.

Jak to vypadá konkrétně?
Výtěžek sbírky je každý měsíc určen jinému středisku Diakonie ČCE a jinému účelu. O tom rozhoduje výběrová komise. Samotný výběr podléhá přesně daným pravidlům.

Proč má Diakonie nové číslo účtu?
Protože nám 1. října 2012 po třech letech skončila platnost původní veřejné sbírky. Abychom mohli pokračovat v naší sbírkové činnosti, požádali jsme pražský magistrát o schválení nové veřejné sbírky, ale tentokrát již na dobu neurčitou. Bohužel tato změna byla spojena i se změnou bankovního účtu.

Jak složité je získat povolení k veřejné sbírce? Co to obnáší?
Složité to není. Stačí sepsat informace o organizaci, definovat účel sbírky, území jejího konání, číslo sbírkového účtu, způsob provádění sbírky a harmonogram pravidelného vyúčtování. Horší je to s přílohami, které se k tomuto „oznámení“ přikládají. Musí se žádat finanční úřad, zdravotní pojišťovny a správu sociálního zabezpečení o potvrzení o bezdlužnosti, také musí organizace přiložit Čestná prohlášení, že není v konkurzu. Tato fáze je asi časově nejnáročnější. Na druhou stranu, organizace, která má pro svou sbírkovou činnost vyhlášenou veřejnou sbírku, je pro dárce zárukou hodnověrnosti a spolehlivosti.

Chci jednoduše a rychle přispět na činnost Diakonie. Jak to mám udělat?
Máš několik jednoduchých možností: platbu bankovním převodem na sbírkový účet, zaslání dárcovské sms ve znění DMS DIAKONIECCE na číslo 87777, pomocí platební karty nebo elektronickou peněženkou Paysec. Vše máme popsáno na webových stránkách www.diakonie.cz. Samozřejmě je možné finanční dar přinést kdykoli v pracovních dnech přímo na Diakonii, do naší kanceláře. K tomu dodávám, že si velmi vážíme této podpory a každý měsíc je z těchto příspěvků smysluplně podpořeno některé z našich zařízení.

Jaké další oblasti patří, aspoň ve stručnosti, do tvé práce v Diakonii?
Do oblasti mé práce patří fundraisingové činnosti, stručně řečeno činnosti spojené se získáváním finančních prostředků pro Diakonii. Většinou to bývá prostřednictvím projektů, jejichž prostřednictvím se snažím získávat finance z evropských, státních či nadačních zdrojů. Nemohu opominout ani práci s dárci, kteří na činnost Diakonie přispívají prostřednictvím veřejné sbírky, internetové aukce či věcnými dary.

Ptal se ph
Diakonie ČCE má nové číslo účtu veřejné sbírky: 359 6666 359/0800

Existuje v České republice obchod s lidmi?

Český bratr 11/2012.

Zná Evropa účinné nástroje v boji proti obchodování s lidmi a vykořisťování? Existuje obchod s lidmi v České republice? U příležitosti Evropského dne boje proti obchodování s lidmi uspořádala Diakonie ČCE – Středisko celostátních programů a služeb ve čtvrtek 18. 10. 2012 tiskovou konferenci. V panelu vystoupili zástupci Ministerstva vnitra ČR, právní poradci vykořisťovaných pracovníků, zástupci partnerské organizace La Strada, zástupci Policie ČR, Státního úřadu inspekce práce a další odborníci.

Nedůstojné podmínky stovek pracovníků po celé Evropě vykazují znaky vykořisťování a obchodování s lidmi. V ČR dosud padly pouhé dva pravomocné rozsudky za trestný čin obchodování s lidmi mimo oblast sexuálního byznysu. Vzhledem ke stávající legislativě ČR a odmítavému postoji některých státních zástupců a soudců je dokazování trestného činu obchodování s lidmi velmi obtížné. Vztah vykořisťovatelů a vykořisťovaných je vnímán často na úrovni občanskoprávního sporu.

Zpřísněná migrační politika ČR během posledního půl roku nahrává zprostředkovatelským agenturám a koncovým firmám. Najímání levné pracovní síly je pro tyto firmy lukrativní a výnosy z takové trestné činnosti jsou součástí šedé ekonomiky. Je třeba jasně definovat uvedenou kriminalitu jako trestný čin proti svobodě a lidské důstojnosti a zároveň jako delikt hospodářské kriminality. Jak upozornil ředitel odboru bezpečnostní politiky ministerstva vnitra Martin Linhart, vedle toho rovněž stále „kvete“ obchodování s lidmi v oblasti sexuálního byznysu. „Traumatizace obětí sexuálního zneužívání je přitom ještě větší,“ dodal.

Podle odborníků a pracovníků neziskových organizací je největším problémem při pomoci obětem neochota nebo neschopnost vykořisťovaných příslušnou +skutečnost nahlásit a vypovídat u soudu. „Naši inspektoři se s oběťmi často setkávají jako první. I když máme podezření, že jsou zaměstnanci vykořisťováni, je velký problém, aby to potvrdili a vypovídali. Mlčí, bojí se, mlží, nerozumějí,“ vysvětlila Dalimila Solnická ze Státního úřadu inspekce práce. To potvrzuje i právnička Romana Píšová. Poškozený podle ní právní pomoc málokdy vyhledá sám, ale většinou zprostředkovaně přes nějakou neziskovou organizaci, například La Stradu nebo právě Diakonii. „Když nám vypráví svůj příběh, má tendenci části zamlčovat. To je hlavní problém,“ uvedla Píšová. Oběti jsou často bez peněz, závislé na zaměstnavateli. V cizím prostředí jsou ti lidé dezorientovaní a nemají žádné kontakty. Odborníci se proto shodují, že je nutná spolupráce policie, soudů i neziskových organizací.
Na tiskovou konferenci navázal společenský večer s výstavou fotografií k tématu vykořisťování a obchodování s lidmi. Večer doprovodila hudební formace Transitus Irregularis. Akce byla realizována s podporou Velvyslanectví USA v Praze.

Diakonie ČCE – Středisko celostátních programů a služeb zahrnuje programy a služby pro lidi s postižením nebo chronickým onemocněním – služby pro zrakově postižené a poradenství v oblasti asistivních technologií. Další oblastí práce jsou programy zaměřené na pomoc a podporu lidem ohroženým obchodováním nebo vykořisťováním na trhu práce. Do tohoto programu spadá sociální služba azylový byt pro muže, preventivní práce i následná podpora těch, kteří se vymanili z rizika obchodování nebo vykořisťování a znovu se začleňují do společnosti. Středisko také realizuje projekty zaměřené na pomoc migrantům.

scps/vk/ph

Sbory s původní luterskou liturgií. Srovnání lokálních praxí (1)

Český bratr 11/2012.

V minulých dílech našeho seriálu jsme se seznámili s původně luterskými sbory ČCE, kde se dodnes provozuje tradiční zpívaná liturgie, a zkoumali jsme také historii jednotlivých liturgických zpěvů. V posledních dvou číslech nahlédneme blíže do konkrétních bohoslužebných formulářů v těchto sborech a zastavíme se u zajímavých souvislostí či odlišností.

Poutník na cestě zpívané liturgie
Pozoruhodným faktem je, že ač mají sbory ve Vsetíně, Pržně a Frýdku-Místku odlišnou minulost, došlo u nich v souvislosti s liturgií k podobným procesům. Na rozdíl od sboru ve Frýdku, jenž vznikl až v roce 1919 a je složen vesměs z přistěhovalců z Polska, Valašska i odjinud a z jejich potomků, mají sbory ve Vsetíně a v Pržně bohatou toleranční historii. Přestože nebylo v mých možnostech zpracovat bližší přehled o pohybu a působištích farářů, který by snad více osvětlil příčiny konkrétních podob liturgie, chci vyzdvihnout jednu zajímavou skutečnost: v období, které je dle mého názoru pro formování dnešní liturgie významné, tedy v prvním dvacetiletí 20. století, nacházíme postupně ve všech třech jmenovaných sborech jméno faráře Alexandera Winklera.Alexander Winkler se narodil v roce 1886 v Ostravě, studoval ve Vídni, Rostocku a Berlíně a v roce 1909 nastoupil nakrátko coby výpomocný kazatel do sboru ve Vsetíně. Po ordinaci působil jako farář v Pržně (1911–1920) a po sloučení církví nastoupil v roce 1920 na nově (pod záštitou reformovaných!) vzniklý sbor ve Frýdku. Byl též aktivním hudebníkem (dirigentem pěveckého sboru a klavíristou). Pocházel snad z farářské rodiny (mezi valašskými duchovními dříve nacházíme jméno Gustava Winklera). Ze životopisných údajů tedy vyplývá, že poté, co měl možnost poznat kromě jiných bohoslužebných zvyklostí i liturgii ve Vsetíně za vedení faráře ze Slovenska (Slováci působili ve Vsetíně až do druhé světové války) a devět let pracoval v tradičním luterském sboru v Pržně, nesl zřejmě zásadní podíl na luterské orientaci sboru ve Frýdku. Přestože podobně významných faktorů a osobností bylo jistě více, domnívám se, že Alexander Winkler je dobrým příkladem poutníka na cestě k dnešní zpívané liturgii.

Rukopisy s lokální praxí
Dalším momentem spojujícím zkoumané sbory je tendence patrná v padesátých až sedmdesátých letech 20. století: vědomé navázání na zdroje, ze kterých jejich zpívaná liturgie vyšla. Osobně vzali tuto snahu do rukou varhaníci (Frýdek, Vsetín) či faráři (Pržno), kteří vypracovali rukopisné materiály s harmonizovanou melodií zpívaných částí. Ve všech třech sborech se tyto rukopisy v době mého zkoumání stále používaly a jsou základem následujícího rozboru lokálních praxí. V dnešním dílu se blíže podívejme na introit, antifonu (versiculus), pozdrav a malou doxologii.

Introit
Tento úvodní, v Pržně a ve Vsetíně provozovaný zpěv, se spolu s pozdravem vyskytuje mezi písněmi prvního zpěvníku spojených církví z roku 1923. Tam nacházíme čtyřhlasou úpravu, ze které čerpá varhanní doprovod v rukopisných záznamech obou sborů. Přesto však shledáváme v úvodní nedoprovázené intonaci drobnou odlišnost: verze zpívaná v Pržně (viz obr.) odpovídá slovenské praxi i počátku původního znění antifony, podoba tradovaná ve vsetínském sboru oproti tomu transponuje sólové farářovo zvolání o kvartu výš (čímž ruší modální charakter melodie). Ve Vsetíně se též užívá do češtiny převedené závěrečné Halelujah (Sláva Bohu). Tato varianta závěru existovala na Slovensku již v 19. století. Jinak se lokální podoby předzpěvu melodicky i textově shodují, včetně liturgicky proměnlivé první fráze sboru v „Ó Ježíši (pro své narození / umučení / vzkříšení / vstoupení)“.

obr. 1obr.1

Antifona
Nápěv versiculu čili antifony má ve všech třech sborech identickou melodii, která je přednesena nejprve sólově kazatelem a pak znovu celým shromážděním s varhanami. V Pržně a Vsetíně je také shodně umístěna do D dur (viz obr.), přičemž recitační tón se nachází na kvintě (tóninu zřetelně utvrzují varhany). Ve Frýdku-Místku je pouze transponována o tón níž do C dur. Úvodní melismatický postup ve vsetínské rukopisné úpravě Vladimíra a Břetislava Novotných chybí, dnes je však zpíván stejně jako v ostatních sborech.

obr. 2

Pozdrav
Také pozdrav je ve všech třech sborech melodicky i textově shodný, liší se opět jen tóninou: v Pržně se zpívá v B dur (jako na Slovensku; viz obr.), ve Frýdku v G dur (navazuje na konec kolekty ve stejné tónině). Ve Vsetíně po kazatelem sólově přednášené části v B dur nastupuje v G dur sbor s varhanami.

obr. 3

Malá doxologie
Melodie této (jak bylo dříve popsáno) historicky poněkud sporně zařazené, pouze v Pržně provozované části se drží zcela podoby ze Vsetína z roku 1909 (viz. obr.). Je zasazena do tóniny D dur (což odpovídá současné německé praxi). Po sólové recitaci duchovního se přidává sbor s varhanami, jež harmonizují zvlášť každou slabiku původně recitativního zpěvu. Tím se výrazně zpomalí tempo a změní charakter fráze. Totéž nastává i při sborové části výše uvedené antifony.

obr. 4

Eliška Baťová