Český bratr 3/2012.

Na setkání duchovních Moravskoslezského seniorátu již před mnoha lety nám jeden z kolegů představil velmi inspirující program pod názvem Knihy pro Theofila. S odkazem na biblickou postavu Theofila nám představil svůj výběr literatury, kterou užívá jako doporučenou pro ty, kteří projeví zájem o křesťanskou duchovní cestu a ptají se, kudy vede a co na ní mohou čekat.

Theofilos byl mladý muž, který prožil svou konverzi (životní obrat ke křesťanské víře v Boha) v prvních desetiletích existence křesťanské církve. Právě jemu věnoval své dílo Lukáš, jeden z evangelistů (srov. Lukáš 1,1–4). Inspirován tímto kolegou bych rád napsal o knihách, které mám sám připraveny pro „Theofily“ v okolí našeho sborového společenství.

Kniha je zahrada do kapsy

V minulém článku této volné série Misijních inspirací jsme si ukázali, že k rozhodnutí pro křesťanskou životní cestu vedou lidi kolem nás různé důvody (Čtyři hlavní důvody, proč se lidé zvenčí stávají křesťany, ČB 2012/1). V určité fázi jejich tázání se ovšem kvalitní křesťanská literatura může uplatnit téměř u všech. „Kniha je zahrada do kapsy,“ říká arabské přísloví. To, jak na pátrače zvenčí působí náš sbor a my sami jako jednotliví křesťané, může být velmi osvěžujícím způsobem doplněno kvalitním textem jiného křesťana. Jedním z úkolů farářů i aktivních laiků by tak mělo být stálé sledování křesťanské knižní produkce a její následné doporučování členům sboru i hledačům, které nám Pán Bůh pošle do cesty.

Mé knižní tipy

Prvním mým tipem pro Theofily je knížečka brněnského faráře Jiřího Grubera Pojď a přesvědč se. Vznikla s výslovným záměrem představit zájemcům zvenčí současné české evangelické křesťanství. Je tak vhodná téměř pro všechny, kdo se začnou vážněji zaobírat možností, že by jim podíl na životě v evangelické církvi mohl něco dát.

Objevím-li u svých, zatím nevěřících nebo hledajících přátel nějaký zájem o historii, snažím se doporučit (a věnovat) knihu Luďka Rejchrta Taková dlouhá cesta. Autor v krátkých a velmi čtivých kapitolkách popisuje osudy klíčových postav dějin křesťanské církve.

Často půjčuji rovněž knihy rozhovorů s výraznými osobnostmi naší církve, se Svatoplukem Karáskem (Víno tvé výborné) nebo Milošem Rejchrtem (O něco svobodnější).

Výrazný misijní přesah mají všechny knihy katolického kněze a myslitele Tomáše Halíka. Podle zkušeností autora těchto řádků oslovují především vzdělanější a intelektuálněji zaměřenější tazatele.

Praktičtěji jsou zaměřeny knihy dalšího výrazného katolického autora Anselma Grüna. Ten se v knihách Řízení jako duchovní úkol nebo Prameny vnitřní síly vyrovnává např. s velkou zátěží, která je v současnosti kladena na velmi zaměstnané příslušníky střední generace.

Zase jiného druhu je inspirativní kniha Pět jazyků lásky evangelikálního autora Garyho Chapmana. Křesťanský manželský poradce v ní upozorňuje především na to, že jsou různé způsoby, jak milovanému vyjádřit lásku. Při četbě této knihy se čtenář ovšem také velmi příjemným a přirozeným způsobem dozví, jak může křesťanská víra a láska ovlivnit každodenní praxi vztahů k našim nejbližším.

Velmi asertivní křesťanskou odpověď na útoky militantních ateistů, jako je např. Richard Dawkins, nabízí americký autor indického původu Dinesh D´Souza ve své knize Křesťanství a ateismus úplně jinak.

Jaké jsou tvé knihy pro Theofila?

Toto jsou jen některé z knih, které mám připraveny pro své Theofily. Výběr laskavého čtenáře, ať je duchovní či laik, bude zřejmě jiný. To není vůbec na škodu. Klademe přece sami různé důrazy, na cestě víry kráčíme rozdílnými pěšinkami, zaujmou nás tedy i různé texty a knihy. Důležité je, abychom měli vůči našim Theofilům otevřené oči i srdce. Vhodná chvíle a vhodná kniha k půjčení či k darování našim zatím nekřesťanským přátelům se pak najde již relativně snadno.

Roman Mazur

Český bratr 3/2012.

Každý rok koncem ledna mají studenti evangelické teologické fakulty (ETF), zkouškové období. Volná místa ve velké posluchárně obsadíme my, faráři a farářky z celé republiky. Spolek evangelických kazatelů (SPEK) pořádá farářský kurz a na něm mnozí z nás nemohou chybět.

Jak poznamenala jedna z organizátorek kurzu, při výběru tématu letos peníze hravě zvítězily na Duchem svatým a láskou. Celý týden jsme se společně s lektory zamýšleli nad otázkami a problémy, které nám peníze v různých souvislostech přinášejí – ve společnosti, v církvi, v osobním životě. Začali jsme (jak jinak) bohoslužbami, které vedli faráři Lubomír Kabíček a Dan Heller. Plný kostel u Martina ve zdi potvrzoval trend posledních let – účastníků kurzu přibývá, a pokud jen trochu mohou, přijíždějí už na zahájení.

Štěstí, lásku ani spasení za peníze nekoupíš

V první přednášce se profesor ETF Pavel Filipi věnoval (opět: jak jinak) tomu, jak se o penězích a o majetku píše v Bibli. Od přijímání majetku jako znamení požehnání od Hospodina přes neutrální a praktický pohled na majetek až k jeho démonizaci. V biblickém podání jednoznačně převažuje solidarita s chudými, upozornění, že skutečně dobré hodnoty za peníze nelze koupit. V diskusi se rozcházely názory na to, zda lze biblické zprávy aplikovat beze zbytku v dnešní církevní praxi. Zda vzít vážně povolání k následování Krista také znamená zřeknout se majetku. Profesor Filipi konstatoval, že hodnotou není zřeknutí se majetku, hodnotou je povolání, úkol – a o tom je třeba uvažovat. Potom se uvidí, jak máme nakládat s penězi. „Potom se peníze rozhrnou na hromádky správně.“

Hodnotou je jistota bydlení a zaměstnání

Jan Lamser, který pracuje ve finančním sektoru, přednášel o vztahu mezi vinou a dluhem. Sociolog Dan Ryšavý říkal, že to, že o penězích mluvíme více než dřív, je spíše odrazem mentálního stavu společnosti než její skutečnou situací. Bohatství nebo chudoba mají různá měřítka, faktory, které ovlivňují chudobu rodin, se mění. Důležité je, kam řadíme sami sebe. Překvapilo mne tvrzení, že jako společnost tlak peněz tolik neprožíváme. Důležitější než výše účtu je pro většinu lidí jistota bydlení a jistota zaměstnání. V porevolučních letech tyto priority vedly k závažným politickým rozhodnutím – proto vlády investovaly do nefunkčních podniků a bály se změn v regulaci nájmů. Velkým nebezpečím je to, čemu říkal „tah peněz“, nutkání pořídit si, třeba na dluh nebo podvodem, věci, které mají druzí.

Vztah k penězům

Novinářka Petra Procházková vtipně, se znalostí věci a s nadhledem srovnávala vztah k majetku v zemích, které jsou dlouhodobě sužovány válkou, a v zemi naší. Válka podle ní vztah lidí k majetku zásadně nemění, ten stále hraje důležitou roli. Peníze lidé potřebují všude stejně, jenom je používají jinak. Velký vliv na jejich využití mají tradice: v muslimských zemích rozhodují ohledy na potřeby široké rodiny.

Dluhy a jejich odpuštění

Filozof Jan Sokol nazval svou přednášku Co jsou peníze. Začal „od Adama“, historií, tím, že vysvětlil vznik a funkci peněz v průběhu dějin. Ukázal, že peníze, navzdory rádoby pohrdavému vztahu intelektuálských kruhů, měly a mají stále ve společnosti pozitivní vliv. Jsou prostředkem směny, znamenají kupní sílu, když je máme, dávají nám možnost volby. Peníze s sebou také samozřejmě nesou mnohá nebezpečí – třeba tím, že srovnávají všechno se vším, prostředkují moc (ale pořád je lepší mít v ruce peníze než meč nebo pistoli), usnadňují korupci. Upozornil, že specifickým problémem společnosti od starověku byly dluhy, předlužení a úroky. Vždy bylo nutné – čas od času – dluhy odpouštět, ať už formou milosti při nástupu nového panovníka nebo nám známou izraelskou institucí milostivého léta. Dnes sebeukázněnější společnost žije na dluh. Při současném propojení všeho se vším hrozí, že když padne jeden stát, padají další. Proto je třeba – z praktického hlediska – dluhy nebo úroky odpouštět.

Chudoba a naše (bez)moc

Eva Grollová a Jana Škubalová z Diakonice ČCE nám ukázaly chudobu v konkrétních souvislostech. Nejprve v situacích, ve kterých se běžně ocitají lidé kolem nás: při opravách zubů, rozbití domácích spotřebičů, možností poslat děti na školu v přírodě. Za skutečnou chudobu se lidé stydí, uzavírají se do sebe a dostávají se do izolace. Je výzvou pro členy sborů, aby citlivě vyhledávali spojení s druhými, pomáhali odstraňovat strach a osamění a vytvářeli prostředí přirozené důvěry, ve které se lidé nebudou bát ke své chudobě se přiznat. „Nemusíme milovat celé lidstvo, ale pána ze sousedství, kterému smrdí ponožky.“ Jako příklad konkrétní dobře rozmyšlené pomoci v cizině představily projekt, na kterém Diakonie spolupracuje v Etiopii.

Sociální rozdíly a jejich černobílé vidění

Constance Šimonovská, farářka v Rumburku, mluvila o sociálních rozdílech v obci z pohledu farářky, zvláště s ohledem na nedávné nepokoje v Šluknovském výběžku. Na konkrétních příkladech ukazovala, jak málo stačí, aby se za podpory zjednodušujících zpráv v médiích vytvořil černobílý obraz skutečnosti, jak lehce vzniká ve společnosti pocit ohrožení, bezmoci a strachu, a jak z toho vyrůstá pocit nenávisti, která se v jejich případě koncentrovala na Romy. Rozlišit předsudky, fámy a fakta je velmi pracné. V podobných situacích může pomoci dlouhodobé osobní nasazení moudrých lidí, trpělivý rozhovor s lidmi na různých stranách konfliktu (v obojím mohou pomoci členové sborů, ale do toho se většinou nikdo nehrne) a každodenní práce kvalifikovaných sociálních pracovníků, kterou ovšem musí někdo zaplatit.

Majetkové narovnání a obětavost

Člen synodní rady Pavel Stolař, který se podílí na jednáních o majetkovém narovnání státu s církvemi, nám představil scénáře pro obětavost členů, podle kterých se budou muset řídit různě velké sbory, když si budou chtít v budoucnosti udržet samostatnost. O osobním boji s rodinným rozpočtem leccos prozradila farářka Elen Plzáková. Zmínila židovské přísloví, které říká, že opravdu chudý je ten, komu není shůry dáno. A nám toho bylo dáno hodně. V pobožnosti na závěr odstupující předsedkyně SPEKu Hana Pfannová četla 121. žalm. Připomněla, že nám Hospodin vytváří prostor, ve kterém můžeme svobodně žít, včetně nakládání s majetkem. Naše pomoc je od Hospodina, který učinil nebe i zemi.

Čerstvý vzduch všem

Na farářském kurzu toho zaznělo samozřejmě mnohem víc. Celý program byl opět velmi pečlivě připraven. Mohli jsme se vzdělávat a čerpat – inspiraci, nové pohledy, „čerstvý vzduch“ (v přeplněné posluchárně samozřejmě nikoli doslovně), setkávat se s kolegy z různých sborů a z různých zemí. Jsou mezi námi velké rozdíly, ať už jsou dány věkem, povahou, důrazy ve sborové práci nebo zkušenostmi, a je to zajímavé. Vzhledem k tématu kurzu si dovolím poznamenat, že nikdo z kolegů, se kterými jsem se v životě měla možnost setkat, nešli „dělat faráře“ kvůli platu a jistotě zaměstnání.

Téma kurzu bylo podle mne vybráno dobře. Rozhodování, která nás čekají v souvislosti se změnami v obětavosti členů sborů a v příjmech od státu, budou bolestná. Je potřeba, abychom se seznamovali s vlivem peněz a hledali kritéria, podle kterých o nich budeme rozhodovat. Ať chceme nebo ne, bez peněz se církev neobešla nikdy. Pokud se však starostmi o peněžní zabezpečení církve necháme ovládnout, budeme čelit problémům ještě větším. Pokud se při rozhodování o penězích necháme vést Duchem svatým, láskou k Bohu a k bližním, potom se budoucnosti obávat nemusíme, i kdybychom neměli na kontě ani korunu.

Naděje Čejková, farářka v Hlinsku