Český bratr 4/2012.

V pátek 9. března mi zavolal starosta města Hustopeče u Brna, zda bych byl ochoten druhý den ráno na radnici spolu s ním zahájit nultý ročník šachového Memoriálu Amose Pokorného, že Amos Pokorný byl členem synodní rady naší církve a že by tam tedy chtěl mít nějakého evangelického faráře. Jméno mi nic neříkalo, což je ostuda, ale to mi právě došlo až později. Trochu to spravilo několik telefonátů, zejména se synovcem Amose Pokorného Janem Pokorným a listování internetem.

Amos Pokorný se narodil 14. března 1890 v Brně jako jedno z jedenácti dětí tamního faráře Václava Pokorného a Libuše, rozené Tardy. Jako student prý organizoval běžecké závody pro evangelickou mládež Brno–Nosislav. V Praze absolvoval práva.

Na začátku 1. světové války musel narukovat, již však v roce 1915 se dostal do ruského zajetí a záhy vstoupil do československých legií. Bojoval například v bitvě u Bachmače, velel jednomu z posledních konvojů ruských legionářů zpět do vlasti a především vytvářel a luštil vojenské šifry.

Po válce působil jako důstojník justiční služby, vojenský prokurátor a nakonec jako zemský soudce u vrchního i státního soudu.

Amos Pokorný patřil mezi zakladatele kazatelské stanice v Praze-Dejvicích a několik let (1942–1949) byl i jejím předsedou. (Funkci přejal od jiného legionáře, Miloslava Kováře.) V prosinci 1945 byl zvolen do synodní rady a mimo jiné byl i členem redakční rady //Českého bratra//. Viktor Hájek o něm v nekrologu napsal: „…ze všeho nejvíce se mu protivily fráze, zvláště ty pobožné. Sám byl člověkem hluboce věřícím a také teologicky dobře orientovaným. Ale odpor k frázovitosti vedl jej k tomu, že ani o své víře a zbožnosti nemluvil. Pronikala však jeho životem… Na kázání farářů měl přísné měřítko. Nešlo mu o řečnický výkon, ale o prosté zvěstování slova Božího. To od farářů očekával a byl velmi nespokojen s kázáním, kde jasné slovo Boží slyšeti nebylo…“ (ČB 1949 XXV/7, s. 101–102)

Na gymnáziu začal Amos Pokorný hrát šachy. Už v roce 1911 se stal mistrem střední jednoty českých šachistů, Československo reprezentoval na olympiádách a mezinárodních soutěžích. V roce 1933 porazil na přeboru republiky Salo Flohra a měl s ním hrát pro rovný počet bodů ještě jednou o první místo, během turnaje jej však zastihla zpráva o úmrtí otce, a tak k rozhodující partii nenastoupil. Kromě toho byl také šachovým organizátorem (např. členem komisí Mezinárodní šachové federace) a novinářem, vedl několik desetiletí šachovou hlídku //Lidových novin// a připravoval šachové pořady pro Československý rozhlas. Zemřel 18. srpna 1949 v Praze v nemocnici České diakonie.

Československá obec legionářská a několik dalších organizací se rozhodlo začít pořádat na památku legionáře a šachisty Amose Pokorného amatérský šachový turnaj. Letos se tedy konal nultý ročník. První se snad uskuteční příští rok, tedy 64 let od smrti Amose Pokorného – protože tolik je políček na šachovnici. Turnaje se mj. zúčastnil osmadevadesátiletý plukovník Emil Boček, jeden z posledních žijících československých letců z bitvy o Británii.

V Bibli  toho o šachu moc není, takže jsem neměl, co povídat. Stefan Zweig toho o šachu napsal hodně a někde říká, že neví, který „bůh je přinesl na zem, aby zabil lidskou nudu a bystřil lidem mysl“.
Tolik tedy o jedné ostudě a jednom ne-zapomenutém evangelíkovi.

Ondřej Macek s notným přispěním Jana Pokorného