(ČB 6/2014) Milý čtenáři, rád bych ti představil Horácký seniorát. A to z pohledu presbytera a z pohledu seniorátního kurátora – takové bylo i zadání redakce ČB. Nápad jistě sympatický, chvályhodný, ale jak na to?

Tak tedy – mezi méně důležité informace patří třeba to, že rozlohou seniorát zhruba kopíruje hranice kraje Vysočiny, nachází se v pestré přírodě, krásné krajině. Je složen z 16 sborů, které celkem evidují zhruba 5 300 členů. Zajímavostí může být i architektura našich modliteben, kostelů, far a škol, především však naše toleranční modlitebny (např. v Horní Krupé, Humpolci, Daňkovicích). I pro turisty je lákavý toleranční areál s dvěma evangelickými kostely ve Velké Lhotě u Dačic, něčím zvláštní jsou však vlastně i ostatní kostely a stavby – výjimečné, se svou jedinečnou, poutavou historií.

Co mě oslovuje?
Myslím ale, že mezi důležitější rysy našeho seniorátu budou patřit jiné věci než příroda a domy. Osobně mě překvapuje ta méně viditelná, každodenní práce ve sborech, inspirativní především růzností v přístupu. Někde se setkáte s přístupem komorním, rodinným, kde je časté u někoho zůstat na oběd, jinde zas s otevřeným společenstvím pro kohokoliv, bez zábran a předsudků – myslím nyní například i na bohoslužby v klubu Batyskaf ve Žďáře nad Sázavou. Oslovují mě Novoměstské koncerty, letní divadlo Parrésia v Horních Dubenkách, ekologické aktivity Hornokrupských, rád sleduji vtipnou práci s dětmi a mládeží jihlavských, dílo Diakonie v Myslibořicích a mnoho dalšího. Rád bych toto „vše pozitivní“ více přiblížil a podělil se o radost, leč to moc neumím – tak tedy zkus milý čtenáři navštívit web-stránky našich sborů, přijmi pozvání mezi nás a uvidíš.
Měl bych asi zmínit i „oslovující“ starosti. Těch tu máme také dost. Trápením často bývají, jak jinak, mezilidské vztahy. Vrásky se nám dělají kvůli ekonomické situaci některých sborů, a to především v souvislosti s aktuálně řešenou odlukou církve od státu a s „narovnáním státu s církvemi“. Ovšem nebyli bychom to my, křesťané, pokud bychom neměli naději. Povzbuzující je, když se některé vztahy urovnají – i to se děje. A také to, že diskuse ohledně peněz pomáhá vidět i jiná řešení než zavřít sbor a že to jde i bez emocí…

Co se u nás děje?
Seniorátní setkání všech generací je asi hlavní událostí seniorátního rozměru. Bývá velmi pečlivě připravována, vždy s oslovujícím tématem, s více hosty a pestrým programem doprovodným; a také bývá hojně navštěvována. V tuto chvíli stojí za zmínku pozvání na setkání letošní, které proběhne 21. září v Sázavě u Žďáru a jeho téma je nazváno „K čemu církev?“
Čistě seniorátní akcí je i presbyterní konference. I ta je každoroční a zváni jsou lidé odkudkoliv – k poslechu a diskusi nad určitým tématem s pozvanými hosty. Protože jde o setkání pro širší veřejnost, se snahou o zajímavé a poutavé podání, název „presbyterní konference“ zřejmě bude potřebovat revizi.
Mezi významná seniorátní setkání bezesporu patří „vzdělávání laiků“, velmi pečlivě připravované a vedené nyní bratrem farářem Gallusem. Setkává se s velkým ohlasem a to díky celkově vysoké úrovni, díky skvělým hostům a zajímavému podání. Kurz má i velký ohlas u nás, posluchačů, protože dobře připravil k ordinaci řadu presbyterů, kteří nás oslovují a inspirují svými nefarářskými pohledy.
Bratři faráři věnují mnoho energie i našim konfirmandům. Vedle běžného konfirmačního cvičení některé sbory organizují i víkendová setkávání. Kreativní práci a přístup našich farářů obdivuji; umějí mladé zaujmout a vykřesat z nich i jejich vlastní názor. Aktivně tak zakládají silné podhoubí pro jinak slabou mládež i pro budoucnost našich sborů…
Na území Horáckého seniorátu působí v rámci ČCE také občanské sdružení Bratr Kálef, jehož hlavní činností je oslovovat rodiče, učitele nedělní školy a všechny další, kdo s dětmi a mládeží pracují. Sdružení rovněž vyhledává možnosti, jak získávat finanční prostředky z různých grantů apod.

Budoucnost seniorátu/sborů?
Moje odpověď na budoucnost seniorátu, vlastně spíše sborů, je nadějná a optimistická (i s vědomím všech aktuálních potíží a starostí). Nyní se výhled dopředu spojuje pouze s ekonomickým zabezpečením, a pokud není na stole srozumitelný recept, jak přispívat do personálního fondu, propadáme skepsi. Já si myslím, že tyto pesimistické zprávy nejsou pravým, skutečným obrazem, ale spíše jen okamžitým důsledkem unavenosti, snad krize vztahů a strachu ze selhání, což zastírá dobrý potenciál sboru a možná i důležitější otázky. Vždyť se připravují a připraveny už i jsou různé způsoby řešení, na kterých pracují odborníci ve strategických, hospodářských a dalších komisích, v personálním fondu i naši milí v synodní radě – důvěřujme jim.
Pokud se dokážeme na situaci podívat s nadhledem a připustíme, že by se sbory s ekonomickými starostmi nějak propojily a vytvořily společenství, pak je to pohled nadějný. Spojením nemusí nic končit, ale naopak začínat; můžeme se obohatit a obohacovat.
Horácký seniorát tedy vidím jako společenství pestré, různorodé, s dobrou budoucností, které plní svoje poslání a dává lidem v církvi i v okolní společnosti mnoho.

Radek Černý, seniorátní kurátor Horáckého seniorátu