(ČB 5/2014) Začátkem dubna se v přívětivém prostředí Horského domova v Herlíkovicích uskutečnilo víkendové setkání seniorů, seniorátních kurátorů s členy synodní rady a Ústřední církevní kanceláře ČCE (ÚCK). Tato jarní setkání se konají již po několikáté. Začala s nimi na začátku svého působení již předchozí synodní rada a za těch přibližně deset let se jen trochu měnila délka a místo těchto setkání. A také se trochu vyměnily tváře těch, kdo se setkají. Ale stále si z těchto setkání vozím něco nového. Někdy poučení, inspiraci nebo jen morální posilu od druhých, které tíží podobné problémy a posilují podobné radosti jako mě.
Po úvodní pobožnosti byl páteční večer věnován moderovanému rozhovoru o radostech a starostech církve. Jak může člověka církevní funkce změnit a jak může tato práce změnit pohled na církev? Většinou slyším, že přináší obohacení. Někdy ale jako prostředníci řešíme spory. Jak potom zůstat nestranný? Být vždycky s každým kamarád vnáší do vztahů určitou povrchnost a to nikomu neprospívá. Ale abychom nezůstali u těch horších zážitků. Radostných pocitů i při této práci bývá dost. Většinou zjišťujeme, že práce v církvi je mnohem pestřejší, než jsme si představovali. Vážíme si demokratického způsobu rozhodování. Poslední otázkou k zamyšlení v rámci tohoto tématu je dělení času laických pracovníků mezi zaměstnání, církev a rodinu. Která z těchto oblastí bývá asi nejčastěji brána zkrátka?
Sobotní program byl již především v režii synodní rady a ÚCK. Pavel Stolař shrnul průzkum o samofinancování a budoucnosti našich sborů. Rozhovory byly v některých sborech nadějné, jinde mírně rozpačité. Jen 15 sborů uvedlo, že je odhodláno přejít co nejrychleji k samofinancování a získané restituční náhrady věnovat na rozvojové projekty. Je to rozhodnutí víry, nebo neobjektivní zhodnocení situace? Z výsledků dotazníkového šetření v celé církvi vychází, že na rozvojové projekty jsme připraveni věnovat v průměru asi jednu čtvrtinu z restitučních náhrad. Asi jedna třetina sborů uvažuje o určité míře restrukturalizace, vedoucí ke snížení úvazků kazatelů. Další diskuse se týkala otázky solidarity sborů i způsobu financování různých projektů a investičních akcí.
V následujícím programu jsme diskutovali o vzdělávání a růstu požadavků na kazatele i o tom, jak se projevují různé důrazy laiků a kazatelů v rámci práce seniorátních výborů. Při pohledu na budoucnost většinou bereme v úvahu ubývající počet členů, ale je to nezbytné? Co děláme pro to, aby se tento trend obrátil? Vyhledáváme a povzbuzujeme dostatečně ke studiu nové perspektivní bohoslovce? Jak čelit krizím v práci na sborech, kde zavedená stereotypní práce slábne? Když nezapomeneme dobře kázat evangelium a provádět pastoraci, nemusíme se o budoucnost bát!
Odpolední program byl věnován novinkám z Ústřední církevní kanceláře, v jehož rámci byli také představeni noví pracovníci – náměstek pro personální práci Jiří Tregler a farář pro mládež Pavel Jun. Závěr dne byl věnován rozhovoru o námětech zaslaných ze seniorátních výborů. Týkaly se například zkušeností z vizitací, vzdělávání presbyterů k ordinaci, společné ekumenické příručky Na každý den, účasti náhradníků na schůzích seniorátních výborů nebo využívání grantů a různých dotačních programů.
Kromě uvedeného programu byl čas i na krátkou procházku jarní přírodou a na řadu neformálních rozhovorů s dlouholetými i novými přáteli. A skončili jsme nedělními bohoslužbami.
Vladimír Zikmund, seniorátní kurátor Brněnského seniorátu