(ČB 5/2014) V minulém čísle jsme přinesli rozhovor s novým ředitelem Petrem Haškou. Řeč byla o budoucnosti a dalším směřování Diakonie. Chceme se však také ohlížet zpět a k tomu patří vděčnost. David Šourek, který řídil Diakonii v posledních šesti letech, ji provedl nelehkým obdobím a věnoval jí velký kus práce a života. Toho si vážíme a za to chceme poděkovat. To nejdůležitější shrnují příspěvky několika bývalých Davidových kolegů.

David Šourek při svých vystoupeních často říkal, že žijeme v turbulentní době. Podmínky pro fungování organizace, jakou Diakonie ČCE je, se mění takřka ze dne na den. A tomu je třeba se nějak přizpůsobovat; vidět do budoucna, ptát se, co může zítra nastat, a nebát se už nyní se na to dobře připravit. Jen taková organizace, která toto dělá, může obstát, může dobře plnit své úkoly. A Davidovi nešlo nikdy jen o to, aby organizace obstála v turbulentních dobách, aby obstála v nelítostném konkurenčním boji. Nikdy neztratil základní povědomí, oč v Diakonii jde především. Totiž že nás k této službě povolává sám Ježíš Kristus, náš Pán, a že tehdy, když budujeme silnou organizaci, sloužíme Jemu. Že zkrátka ve všech našich diakonských aktivitách jde o službu Pánu Ježíši Kristu, který k nám přichází v potřebných lidech. Jim co nejlépe sloužit, to je poslání od Pána Boha, od Pána Ježíše Krista.
David měl myslím trochu problémy s církevní institucí. Neměl vždy dost trpělivosti čekat, až se v církvi rozhodne. Mechanismy rozhodování jsou v ní složité, všechny důležité věci je nutno řádně prodiskutovat. Ale jak jsem napsal – i když měl někdy problémy s církví, nikdy neměl problémy s Ježíšem Kristem. Jemu chtěl vším, co dělal, sloužit. Často se vracel k tomu, že by Diakonie ČCE měla mít svého duchovního, a prosazoval, aby farář Diakonie byl členem správní rady.

David byl vizionář a dokázal o svých vizích většinu ředitelek a ředitelů přesvědčit. V tom byl velmi silný. Jeho síla se projevovala i v tom, že vedle sebe dokázal snést jako spolupracovníky i osobnosti s jiným názorem. Vzpomínám na jeho výrok při výběru náměstka ředitele. Na otázku, zda může spolupracovat s Mílou Běťákem, který je v mnohých věcech jeho oponentem, řekl: jistě, správní rada by měla být složena z těch nejvýraznějších a nejlepších lidí.

David Šourek měl své veliké přednosti i svá omezení, ale podle mého soudu je nesporné, že za své funkční období provedl Diakonii mnoha turbulencemi a posunul ji o kus dopředu. I jeho zásluhou je nyní mezi organizacemi poskytujícími sociální služby Diakonie hned po Charitě druhou nejvýznamnější. David měl Diakonii rád a věnoval jí kus života. Za to mu patří dík.

Petr Hudec, farář ČCE a člen dozorčí rady Diakonie ČCE

—

Davida jsem poprvé zažil u výběrového řízení, když jsem se ucházel o práci v Diakonii. Komise se sešla ve Stodůlkách. Jeho vystupování nebylo ani povýšené a pro mě ani nikterak stresující. V tu chvíli mě napadlo, že by se mi ve středisku s tímto kolegou dobře spolupracovalo.

Od té doby jsem názor nezměnil. Když jsem potřeboval, poradil mi, ve většině požadavků vyšel vstříc. Anebo je alespoň neshodil hned ze stolu, ale dal najevo, že lze o nich jednat. Když jsme pořádali něco pro veřejnost, na pozvání vždycky rád přišel. Pokud jsem dostával zpětnou vazbu, tak veskrze pozitivní.
Pro mě samotného je inspirací rétorická obratnost, kterou David disponuje, a v duchu si občas říkám – chtěl bych to také tak umět.

Jakub Suchel, ředitel střediska Diakonie v Praze-Stodůlkách

—

Na Davidovi jsem oceňoval dovednost pokládat důležité otázky. Mnohé z nich
jsem si sám kladl již dříve v pozici statutárního zástupce středně velké nestátní neziskové organizace. Byly to otázky, s nimiž jsem se setkal v roce 2004 v Holandsku, kde některé velké organizace z důvodu přežití přistoupily ke slučování do ještě větších celků.

David kladl tyto klíčové a inspirativní otázky: Jak zajistit, aby Diakonie ČCE přežila v konkurenčním prostředí? Co může Diakonie ČCE unikátního nabídnout? Jak zajistit stejnou kvalitu všech jejích součástí? Jak vybudovat organizaci, která bude fungovat ve stále se měnících podmínkách? Toto nás nutilo hledat společné odpovědi a cesty, jak se s těmito nároky vyrovnat.

Hledání smyslu, vize, kladení silných otázek a snahu o jejich řešení jsem považoval za důležitou součást inspirativní osobnosti bývalého ředitele.

Milan Černý, ředitel speciální školy Diakonie ČCE v Praze-Stodůlkách