(ČB 2/2014) „Tady mě štípla sova,“ sdělovalo mi děvčátko z pavlačového domu a přitom mi ukazúovalo pupínek na tváři. Opáčil jsem: „Nebyla to spíš vosa?“ Dítě si však trvalo na svém. Tato příhoda se mi vybavuje jako první, když se v mysli vracím k počátkům rozběhu služeb Diakonie Vsetín před 10 lety. První sociální služba, první pronajatý prostor, první pracovnice na část úvazku, první podpora potřebných, první mobilní telefon, první počítač, první chyby, první úspěchy, práce do pozdních nočních hodin a o sobotách, první projekt, první projekt evropský, první velký investiční projekt, první ředitel Jenda David, přibývající spolupracovnice a spolupracovníci, rozběh dalších sociálních služeb, první domov pro seniory…

V počátcích děláme každý všechno, ale postupně se profesionalizujeme. Před očima mám naše motto „Jedni druhých břemena neste“ (Ga 6,2), když se učíme, aby v centru našeho zájmu byl konkrétní člověk se svými specifickými potřebami. Učíme se od zkušenějších kolegů z rodiny středisek Diakonie i z mnoha dalších neziskových organizací. Navazujeme funkční partnerství nejen na Vsetíně, ale také mimo hranice České republiky; zvláště rozvinutá je spolupráce s Diakonií ve Švýcarsku.

A tak po deseti letech poskytujeme sedm služeb – pět pro seniory a dvě pro sociálně vyloučené; zaměstnáváme šedesát stálých zaměstnanců, realizujeme téměř 26milionový rozpočet, poskytujeme podporu více než 300 uživatelům ročně a připravujeme rekonstrukci domova pro seniory za 37 milionů korun. Plánů máme více, ale především chceme zúročit získané a ověřené zkušenosti také v dalších místech, kde je to aktuálně nejvíce potřeba.

A co vyhlížíme? Jako organizace, čerpající z duchovních křesťanských kořenů, vyhlížíme ke stále více se prosazující dennodenní praxi lásky neošemetné.

Dan Žárský, ředitel

Více také na www.diakonievsetin.cz