Český bratr 11/2013.

Právě jsem dokončil zpracování Výzvy k vydání majetku věcí a jiných majetkových hodnot dle zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. A jak dlouhý je úřední název tohoto spisu o 23 listech, tak dlouhé bylo i předepsané zajišťování podkladů. Sbor ČCE v Olomouci požaduje vrácení majetku, na němž je zvláštní to, že vlastně nikdo z členů sboru vůbec nevěděl, jak sbor k majetku přišel. Já jsem se k věci dostal při pořádání sborového archivu, ve kterém byla uložena odstupní smlouva MUDr. Stravy z roku 1937. Přitom nejde o malý majetek, jedná se o zemědělskou usedlost v centru úrodné Hané, včetně polností a lesa. Zajímavé na tom je, že sboru byl tento majetek darován dárcem, který nebyl členem sboru a o evangelících se dověděl zprostředkovaně.

Nechť se postaví sirotčinec
Odstupní smlouva dárce MUDr. Stravy z Příkaz u Olomouce je obsáhlá – představuje 18 stran a pamatuje se v ní na všechno, včetně psů koček, ale také smetáků a jiného nářadí. Poděleni byli všichni, včetně škol, místních hasičů i sokolské jednoty. Na Českobratrský evangelický sbor v Olomouci je na straně 12 pamatováno pouze malým odstavečkem, ve kterém se určuje odkaz nemovitého majetku dle parcelních čísel na vybudování chlapeckého sirotčince s doložkou, že pokud takový objekt nebude možno vybudovat, nechť majetek slouží pro potřeby sboru.

Dárce neevangelík získán evangelickými přáteli
Kdo byl tento štědrý dárce? Na stopu mne přivedla korespondence rodiny Hřivnovy s naším prvním prezidentem Tomášem Garriquem Masarykem. Tehdejší univerzitní profesor Masaryk trávil dovolenou v letech 1905–1907 u evangelické rodiny prof. Hřivny v obci Příkazy u Olomouce. A právě tam se zřejmě seznámil s MUDr. Stravou. Díky prof. Masarykovi a prof. Hřivnovi získali evangelíci u dárce sympatie, a tak i když dárce olomoucký sbor vlastně vůbec neznal, bohatě jej obdaroval.

Odkazy majetku versus salár
Teprve na tomto případu jsem pochopil podstatný rozdíl mezi finančním zabezpečením evangelického sboru a katolické farnosti. Evangelíci jsou hrdi na způsob zabezpečení sborů, jehož počátky sahají do doby tolerančního patentu – výběr saláru. Ovšem zapomínají na to, že jeho původní poslání v počátcích minulého století ztratilo na své závaznosti a nejvíce mu uškodil zákon o zabezpečení církve z doby počátku komunistické totality. Ten přispěl k všeobecnému vědomí, že stát se o církev finančně postará a příspěvky členů církve jsou vlastně neopodstatněné. Ovšem zapomnělo se na to, že komunisté měli tuto povinnost spočítánu na maximální délku 30 let, po níž, po zrodu socialistického člověka, měly již církve zaniknout, a stát tak měl lehce přijít k obrovskému majetku. Církev však nezanikla a stát není schopen plnit povinnosti ze zákona plynoucí, a proto dochází k navrácení majetku. Naši katoličtí spolubratři salár jako takový neznají a přesto je majetek římskokatolické církve nesrovnatelně větší. Tvrdit že to bylo způsobeno třeba „Bílou horou“, je zcela zavádějící. Majetek římskokatolické církve narůstal odkazy, tak jak to učinil dr. Strava. Prostě odkázal část svého nemovitého majetku na věc, kterou považoval za dobrou. A odkaz hmotného nemovitého majetku má trvalou platnost na rozdíl od vybraných peněz třeba prostřednictvím saláru, neboť jich nikdy není dostatek, a tak se hned spotřebovávají.

A co dál?
Měli bychom se zamyslet nad tím, jak můžeme i my nakládat s hmotnými statky. Nakonec i členové vedení naší církve – synodní rady – potvrzují, že církev takové odkazy občas dostává, avšak převážně od dárců, kteří mají s životem církve málo společného. Prostě darují jen v přesvědčení, že je to dáno na dobrou věc. Musíme si uvědomit, že samotný salár v dnešní podobě provoz církev finančně nezabezpečí.

Jan Bartušek