Český bratr 3/2013.
Synodní rada Českobratrské církve evangelické po svém zasedání 22. ledna připomněla téměř dvacet let starý dokument z roku 1995 K problematice vysídlení sudetských Němců. Odkaz na dokument se objevil na titulní stránce webu e-cirkev.cz, krátce před druhým kolem prezidentských voleb, které bylo poznamenáno diskusí o tzv. Benešových dekretech.
Autoři dokumentu upozorňují, že návrat k dřívějším poměrům není možný a že je nutné vyjít ze statu quo bez vzájemného obviňování a požadavků a budovat naše vztahy od základu znova. Dobrým fundamentem je proto i německo-česká smlouva.
V dokumentu se dále uvádí, že cesta k navazování vztahů je dlouhá a vroubená zástupy těch, kteří se ještě dnes nechtějí vzdát ducha nacionalismu (často spjatého s fašistickou a komunistickou nostalgií). „Apelujeme zde na ty, kteří naopak chtějí společně zachovat křesťanského ducha (vyznavače různých konfesí), ale stejně tak i na ostatní lidi. Chceme být k onomu novému budování připraveni, a proto žádáme o odpuštění za to, čím jsme se vskutku na kom provinili, a jsme připraveni odpustit těm, kteří se provinili na nás. A k tomu ostatnímu nám všem dopomáhej Bůh!“ stojí v závěru prohlášení.
Na toto prohlášení reagoval v devadesátých letech synod Evangelické církve v Německu (EKD). Německá strana přijala české stanovisko „s pohnutím a vděčností“ a spatřuje ve stanovisku Českobratrské církve evangelické nesmírně důležitý příspěvek ke smíření v srdci Evropy. „Nemůže být úlohou církve předkládat právní a politická řešení otevřených otázek mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo. Církev však jistě může pomáhat vytvářet vnitřní předpoklady, a řešení tak umožňovat,“ uvádí prohlášení synodu EKD.
Čeští a němečtí evangelíci mají tradičně dobré vztahy a mnohé české sbory úzce spolupracují s partnerskými sbory v Německu. Od května do září se v rámci česko-saské mezicírkevní spolupráce uskuteční několik vzájemných aktivit. Například českolipský sbor připravuje prezentaci výstavy nazvané Zapomenutí hrdinové a věnované aktivitám německých antifašistů v pohraničí, kteří byli po válce též perzekvováni.
Občanské sdružení SEM Přátelé Herlíkovic zase poslední týden v srpnu chystá česko-německý pobyt tematicky zaměřený na poznávání historie německého osídlení Krkonoš i na možnosti spolupráce s německými krajany. Ta ale zřejmě nebude příliš rozsáhlá, protože krajanská společenství jsou pro vysoký věk mnohých svých členů, kteří z českých zemí odcházeli jako děti, v útlumu a další generace již k zemi svých předků mají volnější vazby.
Zatím se jedná o vzájemné spolupráci při obnově oken na secesním kostele v Herlíkovicích pod hlavičkou Česko-německého fondu budoucnosti a o účasti krajanů na bohoslužbě u příležitosti 110. výročí posvěcení kostela v červnu 2014. Občanské sdružení též usiluje o dohodu s vlastníkem (synodní radou) na rekonstrukci staré krkonošské chalupy, tzv. Kunzárny, na samoobslužnou ubytovnu a muzeum lokální historie. Spolupracovat s Němci chce zejména na dokumentační části projektu. „Opravy památek a hřbitovů“ jsou tak v současnosti nejčastější iniciativy německých krajanů v České republice a vyvolávání strachu o majetek není na místě.
Na české straně je též břemeno neoznačených hrobů. Například v Horních Moštěnicích u Přerova došlo v noci z 18. na 19. června 1945 zřejmě k největšímu masakru bezbranných civilistů na území Moravy (120 žen a 74 dětí) a dodnes není toto místo označeno, přestože tato hrůzná událost je dobře dokumentovaná například historikem Tomášem Staňkem. (Staněk je spoluautor rozsáhlé monografie o odsunu, která vychází v nakladatelství Zdeněk Susa.) Podle starosty obce Vladimíra Martínka byla v loňském roce v místním kostele sloužena bohoslužba za oběti tohoto masakru a na základě podnětu z veřejnosti bude na jednání rady obce zařazen návrh na zřízení pamětní desky a důstojného připomenutí události.
Jan Kirschner