Český bratr 9/2012.

Marek Lukášek, farář v Českém Brodě
Dbáme, aby při bohoslužbách byly otevřené kostelní dveře. Příchozí nelustrujeme. Zveme na „nízkoprahová“ setkání na pomezí kultury a náboženství. Ctíme zároveň zásadu, že podbízení nenese dlouhodobé ovoce; místo něho nabízíme slovo a svátosti každou neděli, jak nejlíp dovedeme.

Hana Capoušková, kurátorka pardubického sboru
Snažíme se, abychom byli sborem otevřeným, přístupným, aby se o nás ve městě vědělo. Máme webové stránky, které jsou hodně navštěvovány. Sama za sebe musím přiznat, že toho moc nedělám. Neumím vehementně zvát a zajímavě mluvit o tom, co se v našem sboru děje. Je to škoda, protože si často říkám: „Kdyby tady tak byli někteří moji přátelé a slyšeli to…“

Wiera Jelinek, farářka v Ratiboři
Ve stručné odpovědi řeknu jen tolik: pastorační a seznamovací návštěvy, koncerty – ať se zaplní kostel! Mezi skladbami zvonkohry se vždy snažím předat duchovní slovo. Na začátku září máme pro všechny žáky z místní školy seznamovací setkání s biblickým příběhem a farářkou. Dále přednášky zajímavých hostů, rodinný den s programem pro všechny generace, modlitební setkání pro babičky a dědečky. Také umožňujeme zahrádkářům připravit výstavu květin.

David Balcar, farář v Jindřichově Hradci
Zveme i své známé a sousedy na sborové zájezdy, promítání s diskusí, na Noc kostelů, do kavárničky, na pouštění draků, na sborovou vodu, na letní tábory, pečení perníků, dáváme jim sborové dopisy atd. A mluvíme o tom, proč je nám ve sboru dobře. A teď zrovna rozdáváme všem prvňákům ve městě pozvánku na náboženství.

David Sedláček, farář v Krouně
Sbor, který žije v prostředí, které je po staletí rozděleno na katolíky a evangelíky (a toto rozdělení v myslích mnoha členů sboru stále panuje), v podstatě nic takového po sobě ani po staršovstvu a faráři nežádá. Od faráře se spíše očekává, že přivede zpátky papírové členy sboru, kteří přísně vzato novými lidmi nejsou, zájem o život ve sboru nemají, ale ani z něho nechtějí vystoupit.