Český bratr 7/2012.

Tomáš Pavelka, farář
Že se tam najdou země, kde do kostela chodí skoro každý. Že lidé vnějšně i vnitřně úplně odlišní, tisíce kilometrů vzdálení, mají stejnou víru jako já. Samozřejmě vím o tom, že realita je složitější; přesto v Africe hledám „Království kněze Jana“ jako mnohdy středověký člověk. Je to země dobrodružných snů i noční můra, Conradovo Srdce temnoty. Láká mě tedy dobrodružství.

Lenka a Wolfgang Schmidtovi, humanitární pracovníci v Africe
Velká potřeba fyzické pomoci. Podle našeho názoru potřebuje většina Afriky pomoc zvenku. Pro obyčejné lidi je těžké vůbec přežít kvůli korupci a tomu, jak jsou tam věci nastavené a jak fungují. Po létech života v Africe jsme došli k názoru, že aby se tento začarovaný kruh dal rozetnout, musí být umožněno vzdělání všem a zdarma. Školy se tu totiž normálně platí.

Jana Škubalová, pracovnice Diakonie – střediska humanitární a rozvojové pomoci
Její pestrost, barevnost a odvaha být sama sebou. To, že v každé zemi najdete lidi různých kultur, náboženství a zvyků. Lidé, kteří žijí mnohem jednodušeji než my a přitom plně. Každodenní radost v očích dětí a na tváři žen i starců. Odvaha nevzdat to a stále znovu hledat cestu vpřed. Inovativní myšlení v každodenním životě – schopnost si poradit. Plnější vnímání života, prostoru a času.

Petr Raus, televizní redaktor
Pozoruhodná příroda, staré kultury, ale také potřeba misie a pomoci. Subsaharská Afrika je evangeliu otevřená, potřebuje však pomoc se vzděláváním; zejména biblickým, ale nejen. Stejně tak je potřebné učit moderní metody zemědělství či zdravotnictví.

Miloš Hübner, senior
Pro mě je to světadíl, kde tuším za současným tradičním životem a společenským neklidem hloubku historie; tisíciletí egyptského státu, řadu biblických dějů, oblast nejstarší křesťanské misie. Zároveň si připomínám vytlačení afrického křesťanství islámem jako varovné znamení; ani sedm set let existence nějakého duchovního útvaru mu nezaručuje věčnost.

Ilona Mužátková, ekoložka
Myslím, že Afrika je kontinent jiné perspektivy, jiných souvislostí mezi běžnými pojmy. Lákala by mě, protože bych tam musela věcem porozumět nějak nově. Bylo by ale nutné tam strávit hodně času a žít přirozeně v místních podmínkách a na to nemám odvahu.

Lia Valková, synodní kurátorka
Afrika – to je pro mne příliš široký pojem a svou rozmanitostí přesahuje mé představy. Co mě napadne nejdřív, je nádhera přírody.