(ČB 2/2016) Rád bych v letošním roce čtenářům představil některé moderní kostely na území České republiky, postavené nebo zásadně modernizované v období po druhé světové válce, a navázal tak na předchozích deset dílů o stavbách předválečných. Záměrně nepíšu „v druhé polovině 20. století“, protože válka jako tragický milník a křižovatka ovlivnila i výstavbu sakrálních

Poslechněte si článek:

staveb. Zásadně například v rozbombardovaném Německu, kde bylo třeba rychle postavit kostelů více, a objevily se tak prefabrikované, opakující se projekty (např. hvězdicovité stavby tzv. Sternkirche od Otto Bartninga, architekta Lutherova hradu v Novém městě pod Smrkem – viz. ČB 12/2014); pro nedostatek stavebního materiálu se také postavil větší počet zajímavých kostelů z červených cihel, pečlivě vybraných ze sutin německých měst (např. sv. Laurenz v Mnichově, jeden z prvních kostelů s centrální dispozicí od Emila Steffanna).

Dům Boží i dům obce a církve
Církevní architekturu a liturgický prostor jistě výrazně ovlivnily i jiné faktory a události, v katolické církvi a přeneseně i v širší ekumeně zejména druhý vatikánský koncil. Ale i koncil by se možná neuskutečnil, nebýt překotných poválečných změn ve společnosti. Kostely, o kterých chci psát pro Českého bratra, budou z logických důvodů především evangelické.

Evangelíkům je blízké používat církevní stavbu jako víceúčelový prostor, nejen jako dům Boží a dům církve, ale i širší obce, který se během týdne používá i k jiným účelům. Tak třeba rumburská modlitebna se ve všední den přestaví na dětskou školku, v Libiši zase cvičí na faře jógu. Sakrální pojetí stavby není nedotknutelné. Ostatně i leckteré katolické kostely se dnes stavějí jako víceúčelová komunitní centra, zažil jsem i to, že se starobylá římská bazilika proměnila o Vánocích na jídelnu pro tisíc lidí v nouzi. Jiný katolický kostel, sv. Petra, který povstal z ruin v blízkosti centrálního dómu v Kolíně nad Rýnem, se zase využívá jako stanice moderního umění.

Havlova vize setkávání v gotickém chrámu
Podobně v Praze, v zanedbaném gotickém kostele sv. Anny s více než tisíciletou minulostí vzniklo centrum nazvané Pražská křižovatka, jeden z projektů Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97, které kromě každoročních setkání konference Forum 2000 slouží divadlu, výstavám nebo benefičním koncertům. Nicméně i bohoslužby se na Křižovatce mohou konat; v první řadě mše za prezidenta Havla, konaná pravidelně v den výročí jeho úmrtí. Vzpomínka na Václava Havla přivedla do kostela také mě, a mohl jsem tak poprvé obdivovat unikátní průhled do kostelního krovu (gotická klenba se nezachovala) a precizně provedenou rekonstrukci celého prostoru dle návrhu architektky Evy Jiřičné. Křižovatka u Sv. Anny stojí za návštěvu, revitalizace nevyužívaného chrámu je rozhodně na daleko vyšší úrovni než přeměna blízkého kostela sv. Michala, ve kterém prý kázal i Jan Hus, na noční klub. (Na druhou stranu bar ve vzdáleném kostele ve Walesu mě nepohoršuje.) Za důležité považuji, že se podařilo zachovat vnější vzhled této významné historické památky a zajistit její důstojné využití; je to jistě inspirativní příklad i pro další prázdné chrámy v naší sekularizované společnosti.

Jan Kirschner, foto wikimedia